Július Torma

Július Torma (7. března 1922, Budapešť – 23. října 1991, Praha) byl slovenský boxer reprezentující Československo, který se okrajově věnoval i herectví. Narodil se v Budapešti maďarským rodičům, kteří pocházeli ze Štúrova a do Budapešti se přestěhovali za prací. Jako desetiletý začal Július (v Maďarsku známý jako Gyula) boxovat v klubu BTK Budapešť pod vedením slavného trenéra Zsigmonda Adlera, který vychoval i pozdějšího trojnásobného olympijského vítěze Lászlóa Pappa. V rámci repatriace po druhé světové válce se Torma s rodiči v roce 1946 přestěhoval do Partizánskeho (tehdy ještě Baťovian). Na Slovensku žil několik let, boxoval za ŠK Baťovany (později ŠK Partizánske) a ŠK Komárno. Nakonec se však usadil v Praze, kde reprezentoval armádní klub ÚDA. V hlavním městě Československa také krátko před rozpadem společného státu zemřel. Boxerská kariéra Július Torma ve své éře patřil k vůbec nejlepším a zároveň nejtechničtějším světovým borcům v amatérském ringu. Během první části své kariéry v Maďarsku získal šest titulů mistra země. Vzhledem na šest let trvající světovou válku se však na mezinárodní scéně oficiálně představil až po příchodu na Slovensko, jako 24letý. Hned v roce 1946 získal první ze svých deseti titulů mistra ČSR (na domácích šampionátech vyhrával s jedinou přestávkou – 1950 – nepřetržitě do roku 1956). O rok později si v kategorii do 73 kg na prvních poválečných mistrovstvích Evropy v Dublinu vybojoval bronz. Největšího úspěchu dosáhl na olympijských hrách v Londýně v roce 1948, kde získal zlatou medaili v kategorii do 67 kg. Ve finále porazil Američana Hanka Herringa. Torma se zúčastnil celkem tří olympijských her (1948, 1952 a 1956). V roce 1952 soutěžil jako welterweight a vypadl ve čtvrtfinále, v roce 1956 pak jako middleweight (střední váha). V Londýně byl vyhlášen za nejtechničtějšího boxera turnaje. Měl takovou fazónu, že pozdější šéf světového boxu Rudyard Russell prohlásil, že žádný boxer na něj nezapůsobil tak silně jako právě on. Torma o rok později triumfoval do 67 kg i na mistrovstvích Evropy v Osle a znovu získal trofej pro nejtechničtějšího boxera. Během své velké kariéry z 996 oficiálních zápasů prohrál jen 27 (v domácím ringu ani jeden). Filmová kariéra Vedle své úspěšné boxerské kariéry se Július Torma objevil i ve filmu. Jeho herecká filmografie zahrnuje dva snímky. Prvním byl československý válečný film Přežil jsem svou smrt (1960) režiséra Vojtěcha Jasného. V tomto snímku se objevil v jednom z boxerských zápasů a působil také jako poradce. Film vypráví příběh boxera Tondy Majera, který se do koncentračního tábora dostal kvůli rvačce s mužem, ze kterého se vyklubal gestapák. Svou hrdostí a přímostí si původně apolitický Tonda vyslouží respekt spoluvězňů i věznitelů, jejichž brutální praktiky ho přivedou do řad ilegální táborové komunistické organizace. Druhým filmem, ve kterém se Július Torma objevil, byl maďarský dokumentární snímek Pofonok völgye, avagy Papp Lacit nem lehet legyözni (1980) režisérů Gyuly Gulyáse a Jánose Gulyáse. Tento dokumentární film pojednává o jednom z největších a nejúspěšnějších sportovců všech dob, trojnásobném olympijském vítězi a několikanásobném profesionálním mistru Evropy v boxu, Lászlóovi Pappovi. Film ukazuje, že Papp dostával rány spíše mimo ring, od byrokratů, než v samotném ringu. Ve filmu vystupují jako respondenti mimo jiné Marosán György, Müller Péter a Szegő András, ale také Pappovi bývalí soupeři. Mezi nimi i polský a sovětský boxer, kterým se jednou podařilo Pappa porazit. Ve Varšavě i v Moskvě jsou zachyceny bývalé hvězdy ringu u společného stolu, jak si vyměňují vzpomínky. Július Torma zemřel 23. října 1991 v Praze ve věku 69 let. Zůstává jednou z nejvýznamnějších postav československého boxu, který svým olympijským zlatem a technickým stylem boje zapsal své jméno do sportovní historie.