Stanislav Strnad

Stanislav Strnad (2. listopadu 1906, Frenštát pod Radhoštěm – 30. srpna 1984, Praha), celým jménem Jindřich Stanislav Strnad (původně Vaněk), byl český filmový a divadelní herec. Pocházel z herecké rodiny, jeho otcem byl herec Antonín Strnad (1885-1970). Rané dětství strávil s rodiči na cestách s kočovnou divadelní společností, ale po smrti matky byl jako tříletý svěřen do péče prarodičů a vyrůstal v Brně.

Divadelní začátky a cesta k filmu
Umělecké geny se v něm probudily již na měšťance, kdy se věnoval recitaci. Hlubší vztah k divadlu si vybudoval na obchodní akademii v Brně, kterou nakonec kvůli lásce k divadlu opustil. Svou první divadelní sezónu odehrál v Tylově divadle v Praze-Nuslích, poté účinkoval v kočovných divadelních společnostech (J. O. Martin, K. Roden), ale hrál i na stálých scénách (Olomouc, Kladno, České Budějovice). Ve dvaceti letech získal angažmá v pražském Národním divadle, ale následující léta strávil znovu u kočovných společností.

Filmová kariéra
Vrchol Strnadovy herecké kariéry přišel ve druhé polovině třicátých let, kdy navázal významnou spolupráci s režisérem Vladimírem Slavínským. Po boku Věry Ferbasové se objevil v komedii Vdovička spadlá s nebe (1937), kde ztvárnil ústřední mužskou postavu dočasně nezvěstného letce Mirko Severýna. S Ferbasovou pak vytvořil ústřední pár v další lidové veselohře Slečna matinka (1938), kde hrál slavného automobilového závodníka Jana Martena. Z dnešního pohledu se jeví jako stěžejní jeho spolupráce s Adinou Mandlovou, která v té době byla již skutečnou hvězdou. Společně vytvořili ústřední pár v komediích Bílá vrána (1938), kde ztvárnil průmyslníka dr. André Bernarda (alias Jiřího Belana), a Svatební cesta (1938), kde hrál mistra šermu Evžena Gregora. Tyto filmy natočené podle komerčně úspěšných operet zaznamenaly značný ohlas v kinech a ve filmové práci Stanislava Strnada značily vrchol jeho herecké dráhy.

Pozdější kariéra a odkaz
Ve filmech často představoval typ sympatického a dobře situovaného milovníka. Kromě hereckých výkonů byl oceňován i pro svůj pěvecký talent, který předvedl například ve filmu Děvčátko z venkova (1937), kde ztvárnil majitele továrny na hračky Miloše Kavana. Poválečná znárodněná kinematografie mu nabídla jen tři menší role - v dramatu Rozina sebranec (1945), ve filmu Zlatý pavouk (1956) jako opilý host v baru a naposledy jako fotograf ve snímku Strakatí andělé (1964). V hereckém rejstříku Filmového studia Barrandov byl však evidován až do roku 1984. Ojediněle vystoupil i v rozhlase. Po odchodu na penzi se na něho rychle zapomnělo, přestože patřil k výrazným tvářím prvorepublikové kinematografie.