Cecil B. DeMille

Cecil Blount DeMille (12. srpna 1881, Ashfield, Massachusetts, USA – 21. ledna 1959, Hollywood, Los Angeles, Kalifornie) byl americký filmový režisér, producent a jeden ze zakladatelů hollywoodského filmového průmyslu. Je považován za jednoho z komerčně nejúspěšnějších producentů-režisérů své doby a jednoho z nejvlivnějších filmařů v historii. Počátky kariéry DeMille pocházel z rodiny s divadelními kořeny. Jeho otec Henry Churchill DeMille byl dramatik a učitel dramatu, matka Beatrice provozovala prestižní školu pro dívky. Po smrti otce, když bylo Cecilovi 12 let, podporovala rodinu matka otevřením dívčí školy a divadelní společnosti. Cecil následoval svého staršího bratra Williama na Newyorskou akademii dramatických umění a v roce 1900 debutoval na divadelních prknech v divadelní společnosti Charlese Frohmana. Dvanáct let působil jako herec a manažer matčiny divadelní společnosti, ale jeho divadelní kariéra byla poznamenána řadou neúspěchů. Průkopník filmového průmyslu Zásadní zlom v DeMillově kariéře přišel v roce 1913, kdy společně s Jessem L. Laskym a Samuelem Goldwynnem (tehdy Goldfish) založil společnost Jesse L. Lasky Feature Play Company, která se později vyvinula v Paramount Pictures. DeMille se stal režisérem-generálem nové filmové společnosti. Jeho režijním debutem byl western The Squaw Man (1914), který je považován za první celovečerní film natočený v Hollywoodu. Film byl natáčen v pronajaté stodole na rohu ulic Vine a Selma, která je dnes známá jako Lasky-DeMille Barn a slouží jako muzeum Hollywood Heritage Museum. The Squaw Man zaznamenal okamžitý úspěch, čímž zajistil budoucnost společnosti Lasky. Éra němého filmu V letech 1914 až 1917 natočil DeMille třicet filmů a společně se svými spolupracovníky vytvořil základní slovník filmové tvorby. V roce 1916 se společnost Lasky spojila s Famous Players Adolpha Zukora a vytvořila Famous Players-Lasky (později Paramount Pictures). DeMille se rychle stal "jménem" mezi režiséry v době, kdy byli režiséři prakticky neznámí. Natáčel komedie a melodramata o manželském životě, které odrážely poválečnou svobodu od morálních omezení, počínaje filmem Old Wives for New (1918). Tyto filmy také proslavily herečku Glorii Swansonovou, která s DeMillem natočila šest filmů, počínaje snímkem Don't Change Your Husband (1919). Po pěti letech a třiceti úspěšných filmech se DeMille stal nejúspěšnějším režisérem amerického filmového průmyslu. V éře němého filmu byl proslulý filmy jako Male and Female (1919), Manslaughter (1922), The Volga Boatman (1926) a The Godless Girl (1928). Celkem natočil 52 němých filmů, z nichž 24 vzniklo během prvních tří let jeho kariéry (1913-1916). Biblické eposy a přechod ke zvukovému filmu DeMille natočil svůj první biblický epos The Ten Commandments v roce 1923. Film se stal nejvýdělečnějším snímkem roku 1923 a držel rekord v tržbách společnosti Paramount po dobu 25 let. V roce 1925 opustil Paramount a založil vlastní produkční společnost Cecil B. DeMille Pictures, kde natočil čtyři filmy. Komerčně nejúspěšnější byl The King of Kings (1927), životopis Ježíše Krista, který patřil k nejpopulárnějším filmům němé éry. Na rozdíl od jiných velkých režisérů němé éry, jako byli D.W. Griffith a Mack Sennett, DeMille snadno přešel ke zvukovým filmům. V roce 1928 se připojil ke společnosti Metro-Goldwyn-Mayer (MGM). Jeho prvním zvukovým filmem byl Dynamite (1929), který se díky pohyblivé kameře a zvukovým efektům stal hitem. DeMille odmítl poslouchat diktát zvukových inženýrů a hlasových koučů a trval na tom, že filmy by se měly hýbat, čímž přispěl k vývoji zvukového filmu. Návrat k Paramountu a vrchol kariéry V roce 1932 se DeMille vrátil k Paramountu a zaznamenal pozoruhodný comeback s filmem The Sign of the Cross (1932). Po více než 30 letech ve filmové produkci dosáhl DeMille vrcholu své kariéry s biblickým eposem Samson and Delilah (1949), který se stal nejvýdělečnějším filmem roku 1950. Film byl kritiky odsouzen, ale publikum jej milovalo, což obnovilo DeMillovu slábnoucí moc v Hollywoodu. Jeho cirkusový spektákl The Greatest Show on Earth (1952) s Charltonem Hestonem a Jamesem Stewartem v hlavních rolích upevnil jeho obnovené postavení a získal Oscara za nejlepší film. DeMille obdržel svou jedinou nominaci na Oscara za nejlepší režii. Odkaz a vliv DeMille zakončil svou kariéru velkolepým remakem The Ten Commandments (1956) s Charltonem Hestonem v roli Mojžíše a Yulem Brynnerem jako faraónem Ramsesem II. Tento čtyřhodinový epos s tisíci komparzisty se vyznačoval ohromujícími vizuálními efekty, zejména ikonickou scénou rozdělení Rudého moře. Film získal sedm nominací na Oscara a vyhrál za nejlepší vizuální efekty. Celosvětově vydělal 100 milionů dolarů, což byl v pozdních 50. letech ohromující úspěch. Mezi lety 1914 a 1958 natočil DeMille 70 celovečerních filmů, z nichž všechny kromě sedmi byly ziskové. Jeho filmy se vyznačovaly epickým rozsahem a jeho filmařským showmanstvím. Pět jeho filmů bylo nejvýdělečnějšími filmy roku jejich uvedení: The Sign of the Cross (1932), Unconquered (1947), Samson and Delilah (1949), The Greatest Show on Earth (1952) a The Ten Commandments (1956). DeMille byl také zakladatelem Akademie filmového umění a věd, instituce, od které nakonec získal dvě ocenění. V roce 1953 jeho film The Greatest Show on Earth získal cenu za nejlepší film roku 1952 a on sám obdržel Irving G. Thalberg Memorial Award. Jeho jméno je spojeno s cenou Cecil B. DeMille Award udělovanou Hollywoodskou asociací zahraničního tisku za celoživotní přínos filmovému průmyslu, jejímž byl prvním držitelem v roce 1952. Cecil B. DeMille zemřel 21. ledna 1959 ve věku 77 let, zanechávaje za sebou odkaz jako jeden z nejvlivnějších filmařů všech dob, jehož dílo nadále inspiruje generace filmových tvůrců.