Stefano Accorsi

Stefano Lelio Beniamino Accorsi, narozen 2. března 1971 v Bologni, je uznávaný italský herec, který se během své kariéry etabloval jako jedna z nejvýraznějších osobností evropské kinematografie. Počátky kariéry Stefano Accorsi absolvoval v roce 1993 Divadelní školu v Bologni a několik let působil v divadle, než se přesunul k filmovému plátnu. Jeho filmový průlom přišel v roce 1995, kdy ztvárnil hlavní roli Alexe ve snímku Jack Frusciante è uscito dal gruppo (Jack Frusciante Left the Band). Film, natočený podle italského románu, představil Accorsiho jako rebelujícího teenagera odmítajícího hodnoty střední třídy a získal si značnou popularitu u italského publika. Vzestup ke slávě Rok 1998 byl pro Accorsiho kariéru zlomový. Spolupracoval s režisérem Danielem Luchettim na filmu I Piccoli Maestri, který soutěžil o Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Téhož roku získal tři prestižní ceny za svůj výkon ve filmu Radiofreccia, režijním debutu rockové hvězdy Luciana Ligabue, včetně ceny David di Donatello pro nejlepšího herce. Mezinárodní úspěch Na počátku nového tisíciletí se Accorsi prosadil jako jeden z nejvyhledávanějších italských herců. V roce 2001 zazářil v několika významných filmech. V romantické komedii L'ultimo bacio (The Last Kiss) režiséra Gabriele Muccina ztvárnil Carla, mladého muže, který se cítí ohrožen blížící se dospělostí, když jeho dlouholetá přítelkyně oznámí, že je těhotná. Film byl natolik úspěšný, že později inspiroval americký remake. Téhož roku se objevil v ceněném dramatu Le fate ignoranti (The Ignorant Fairies) režiséra Ferzana Özpeteka, kde ztvárnil homosexuálního muže Michele. Za tento výkon získal cenu Nastro d'argento pro nejlepšího herce. Významná byla také jeho role ve filmu La stanza del figlio (The Son's Room) režiséra Nanniho Morettiho a v komedii Santa Maradona Marca Pontiho. Mezinárodní projekty a ocenění V roce 2002 získal Accorsi prestižní ocenění Coppa Volpi pro nejlepšího herce na 59. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách za roli italského básníka Dina Campany ve filmu Un viaggio chiamato amore (A Journey Called Love). Jeho mezinárodní renomé dále posílila účast ve francouzských produkcích, jako byly Les Brigades du Tigre (2005) a La Faute à Fidel (Blame It on Fidel, 2006), kde ztvárnil španělského právníka žijícího ve Francii, který se vzdá své práce, aby podporoval revoluční hnutí. Významné role v novém tisíciletí V roce 2005 se Accorsi objevil v kriminálním dramatu Romanzo criminale (Crime Novel) režiséra Michele Placida, kde ztvárnil komisaře Nicolu Scialoju. Film, ve kterém hrál po boku dalších italských hvězd jako Claudio Santamaria, Pierfrancesco Favino a Kim Rossi Stuart, se stal kultovním dílem italské kinematografie. V roce 2007 se vrátil ke spolupráci s režisérem Ferzanem Özpetekem ve filmu Saturno contro (Saturn in Opposition), čímž potvrdil svou pozici jednoho z nejrespektovanějších italských herců své generace. Následovala role v romantickém filmu Un baiser s'il vous plaît (Shall We Kiss?) a jeho pokračování Baciami ancora (Kiss Me Again, 2010). Současná kariéra V roce 2016 Accorsi ohromil publikum i kritiky svým výkonem ve filmu Veloce come il vento (Italian Race) režiséra Mattea Rovereho. V tomto snímku, inspirovaném skutečným příběhem italského rallyového závodníka, ztvárnil Lorise De Martina, bývalého závodníka, který propadl drogám. Jeho ztvárnění drogově závislého bratra mladé závodnice (Matilda De Angelis) mu vyneslo cenu David di Donatello pro nejlepšího herce v hlavní roli. V roce 2019 se opět spojil s režisérem Ferzanem Özpetekem ve filmu La Dea Fortuna (The Goddess of Fortune), za který získal ocenění Zlatý Ciak pro nejlepšího herce v hlavní roli. Kromě filmové tvorby se Accorsi věnuje také televizním projektům, přičemž sám koncipoval úspěšnou sérii 1992, po níž následovaly 1993 a 1994. Umělecký přínos a ocenění Stefano Accorsi je uznáván pro svou všestrannost a schopnost ztvárnit širokou škálu postav - od romantických milovníků přes dramatické role až po komplexní charaktery na okraji společnosti. Za svou práci získal řadu prestižních ocenění včetně cen David di Donatello, Nastro d'Argento, Ciak d'Oro a Globo d'Oro. Francouzské ministerstvo kultury ho jmenovalo Rytířem řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres). V současnosti Accorsi působí jako umělecký ředitel Divadelní nadace Toskánska a nadále rozděluje svůj čas mezi divadlo, film a televizi, čímž potvrzuje svou pozici jedné z nejvýznamnějších osobností italské kultury.