Rudolf Forster

Rudolf Forster, narozen 30. října 1884 v Gröbmingu (Štýrsko, Rakousko-Uhersko), zemřel 25. října 1968 v Bad Aussee (Rakousko), byl významný rakouský filmový a divadelní herec. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Rudolf Heribert Anton Forster, syn finančního úředníka Dr. Antona Forstera a jeho manželky Josefine, získal herecké vzdělání na Vídeňské konzervatoři. Svou profesionální dráhu zahájil v roce 1903 u kočovné divadelní společnosti "Vereinigte Theater Graz". Následovala angažmá v divadlech v Linci, Berlíně a dalších městech. V letech 1907-1909 působil v Theater in der Josefstadt ve Vídni a v letech 1913-1915 ve vídeňské Volksbühne. Jeho divadelní kariéru přerušila první světová válka, kdy byl v roce 1915 povolán do armády. Po skončení války se vrátil k divadlu a v letech 1920-1932 byl členem berlínského Státního divadla pod vedením intendanta Leopolda Jessnera. Průlom ve filmu Ve filmovém průmyslu se Rudolf Forster prosadil již v éře němého filmu, přičemž celkově se objevil ve více než 100 filmech mezi lety 1914 a 1968. První filmové role získal kolem roku 1920, kdy hrál po boku tehdy populárních hereček Ossi Oswaldy a Evy May. V němém filmu vynikl v roli ambiciózního Detleva v jednom z největších projektů studia UFA, ve filmové adaptaci díla Theodora Storma "Zur Chronik von Grieshuus" (1923-25), jako výstřední básník Scarron ve filmové verzi divadelní hry Carla Sternheima "Die Hose" (1927) a jako vůdce pravicového tajného spolku ve filmu Richarda Oswalda "Feme" (1927). Hvězdná role v Žebrácké opeře Forsterův první zvukový film následoval v roce 1931 s Žebráckou operou (Die Dreigroschenoper) pod režií G. W. Pabsta. Tento německý hudební film byl volně založen na divadelním muzikálu stejného jména od Bertolta Brechta a Kurta Weilla z roku 1928. Ve filmu ztvárnil hlavní roli gangstera Mackie Messera (Mackie Nože), který se tajně ožení s dcerou krále žebráků Peachuma. Když to Peachum zjistí, nařídí policejnímu náčelníkovi Brownovi, aby Mackieho zatkl a pověsil. Pokud ne, všichni žebráci ze Soho naruší nadcházející korunovaci. Jako Mack byl Rudolf Forster neochvějně chladný. Nic se ho nedotklo. Byl jako Dr. Mabuse hraný Douglasem Fairbanksem - muž schopný přimět věci, aby se podřídily jeho vůli, jen tím, že se díval na správné lidi, muž schopný uniknout i z neúniknutelného. Forster v tomto filmu zopakoval svou roli z divadelního představení, stejně jako Carola Neher a Lotte Lenya. Tato role se stala jednou z jeho nejznámějších a definovala jeho herecký styl. Kariéra ve 30. letech a válečné období Po roce 1933 pracoval Forster opět intenzivněji v Rakousku. V roce 1933 hrál hlavní roli ve filmu Morgenrot (v USA uváděném jako Dawn), německém válečném filmu o ponorkách z první světové války, který režírovali Vernon Sewell a Gustav Ucicky. Film byl uveden tři dny poté, co se Adolf Hitler stal kancléřem, a byl prvním filmem promítaným v nacistickém Německu. Stal se symbolem nových časů, které nacistický režim propagoval. Ve filmu Morgenrot se německá ponorka pod velením kapitána Lierse (Rudolf Forster) střetne s anglickou plachetnicí, která se maskuje jako neutrální dánská loď. Loď je potopena: 10 mužů přežije katastrofu, ale k dispozici je pouze osm záchranných přístrojů. Dva muži se obětují; jeden, protože na něj nikdo v domovině nečeká, druhý, protože dívka, kterou miluje, dává přednost Liersovi. Forster často hrál respektované osobnosti nebo postavy z vyšších společenských vrstev. V Hohe Schule (1934) ztvárnil hraběte a uměleckého jezdce, v ... nur ein Komödiant (1935) hrál herce, který "zdvojuje" vévodu. V roce 1937 emigroval do USA, kde vystupoval na Broadwayi, ale po třech letech se vrátil do Německa. V poválečných německých filmech se specializoval na role gentlemanů nebo aristokratických charakterů. Poválečná kariéra Po skončení války zůstal Forster vyhledávaným filmovým hercem, působil jako hvězda především v rakouských a německých produkcích různých žánrů, kde většinou ztvárňoval důstojníky, gentlemany, okouzlující aristokraty nebo jiné osoby z vyšší společnosti. Seznam jeho poválečných filmů s výraznými vedlejšími postavami je dlouhý, patří mezi ně například "Rittmeister Wronski" s Gustafem Gründgensem a Liselotte Pulver, stejně jako jeho role dvorního rady von Hilla, respektive filmového otce O. W. Fischera. V roce 1964 se objevil jako pan Seehase ve filmu "Tonio Kröger". Mezi jeho poslední filmové role patřil bratr Bibi ve filmu "Grieche sucht Griechin" (1966) podle stejnojmenného románu. V roce 1960 se objevil ve filmu Das Glas Wasser (Sklenice vody) úspěšného režiséra Helmuta Käutnera, který byl nominován na Zlatého medvěda na Berlinale. V roce 1961 byla Hilde Krahl oceněna NĚMECKOU FILMOVOU CENOU a Rudolf Forster získal nominaci za svou vedlejší roli jako markýz de Torcy. Das Glas Wasser je západoněmecký komediálně-muzikálový film z roku 1960, který je adaptací francouzské hry Le verre d'eau od Eugèna Scriba a odehrává se v Londýně v roce 1710 během války o španělské dědictví. Osobní život a odkaz V roce 1938 se Forster oženil v Kalifornii s herečkou Eleonorou von Mendelssohn. V druhém manželství byl od roku 1944 ženatý s Wilhelmine Karoline Klara Schachschneider, která spravovala i jeho pozůstalost. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Bad Aussee. V roce 1967 byla publikována jeho autobiografie "Das Spiel, mein Leben" (Hra, můj život) nakladatelstvím Propyläen Verlag. Během své úspěšné herecké kariéry byl Forster několikrát oceněn: mimo jiné v roce 1959 "Čestnou medailí města Vídně" za "dlouholeté a vynikající působení v německém filmu"; kromě toho byl Rudolf Forster od roku 1956 mimořádným členem berlínské "Akademie der Künste" (Západ) v sekci "Výkonné umění". Forster sám o své kariéře řekl: "Hrál jsem tehdy ve filmu elegantní frajírky. Těžké váhy jsem měl již za sebou." Rudolf Forster, který byl obecně považován za okouzlujícího grandseigneura staré školy, zemřel 25. října 1968 – několik dní před svými 84. narozeninami – ve svém domově v Bad Aussee.