Revathy

Revathy (Asha Kelunni), narozená 8. července 1966 v Kochi v Indii, je uznávaná indická herečka a režisérka, která se proslavila především svou prací v tamilské a malajálamské kinematografii, ale významně přispěla i do telugské, hindské a kannadské filmové tvorby. Počátky kariéry Dcera majora indické armády Kelunniho a Lalithi Kelunni se k herectví dostala náhodou. Během školních let se zúčastnila módní přehlídky, kde byla pořízena skupinová fotografie. Její snímek byl vybrán na obálku populárního tamilského časopisu, kde ji objevil režisér Bharathiraja, který hledal novou tvář pro svůj film. Tak začala její herecká cesta debutem v tamilském filmu Mann Vasanai (1983), který se stal kasovním trhákem a vynesl jí zvláštní cenu Filmfare. Téhož roku debutovala i v malajálamské kinematografii filmem Kattathe Kilikkoodu, který byl rovněž komerčně úspěšný. Průlom v kariéře Do telugské kinematografie vstoupila v roce 1984 filmy Seethamma Pelli a Manasa Veena. Téhož roku ztvárnila v tamilském filmu Kai Kodukkum Kai po boku Rajinikanthe roli nevidomé Seethy, která přežila znásilnění. Skutečný průlom v její kariéře však přišel s filmem Mouna Ragam (1986) režiséra Mani Ratnama, kde ztvárnila Divyu, temperamentní a svéhlavou dívku, která se během filmu promění v dospělou ženu. Tato role ji katapultovala mezi nejžádanější herečky jihoindické kinematografie. Vrchol kariéry V roce 1986 byla obsazena po boku Kamala Haasana ve filmu Punnagai Mannan, který se stal obrovským hitem a upevnil její pozici jedné z nejžádanějších hereček tamilského filmového průmyslu. V roce 1988 získala svou první cenu za nejlepší herečku za vynikající výkon v malajálamském filmu Kakkothikkavile Appooppan Thaadikal. Cenu za nejlepší herečku v tamilské kinematografii získala za film Kizhakku Vaasal (1990). Devadesátá léta byla pro Revathy mimořádně úspěšná. Podala jeden ze svých nejlepších výkonů v malajálamském filmu Kilukkam (1991) režiséra Priyadarshana. Do hindské kinematografie vstoupila filmem Love (1991) po boku Salmana Khana. V roce 1992 získala Národní filmovou cenu v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za tamilský film Thevar Magan. Byla na vrcholu své kariéry a pravidelně se objevovala i v telugských a kannadských filmech. Režisérská dráha Kromě herectví se Revathy prosadila i jako režisérka. Její režijní debut Mitr, My Friend (2002) získal Národní filmovou cenu za nejlepší anglicky mluvený film. Následoval film Phir Milenge (2004), který jako jeden z prvních hindských filmů otevřel citlivé téma AIDS. Později režírovala epizody v antologických filmech Kerala Cafe a Mumbai Cutting. Po dvanáctileté pauze se k režii vrátila filmem Salaam Venky (2022) s Kajol v hlavní roli, který vypráví skutečný příběh matky čelící životním výzvám. Současná tvorba I po čtyřech desetiletích v indickém filmovém průmyslu Revathy nadále dokazuje svůj mimořádný talent. V roce 2022 získala Keralskou státní filmovou cenu za nejlepší herečku za roli v hororovém filmu Bhoothakaalam, kde ztvárnila matku Ashu, která se stará o svého syna Vinu a potýká se s nevysvětlitelnými zážitky. Ve stejném roce se objevila v dvojjazyčném telugsko-hindském filmu Major, kde ztvárnila matku majora Sandeepa Unnikrishnana. Osobní život Revathy je vyškolená tanečnice Bharatanatyam, kterou začala studovat v sedmi letech a svůj první veřejný výstup (arangetram) předvedla v Čennaí v roce 1979. V roce 1986 se provdala za kameramana a režiséra Sureshe Chandru Menona. Manželé spolu nežili od roku 2002 a v roce 2013 byli rozvedeni. V roce 2018 Revathy odhalila, že má pětiletou biologickou dceru, kterou počala metodou in vitro fertilizace. Ocenění a odkaz Během své kariéry získala Revathy řadu prestižních ocenění, včetně tří Národních filmových cen a sedmi cen Filmfare South. Byla jedinou jihoindickou herečkou 80. a 90. let, která získala cenu Filmfare za nejlepší herečku v tamilštině, telugštině i malajálamštině, včetně tří po sobě jdoucích vítězství v tamilštině. Je považována za jednu z nejlepších hereček tamilské a jihoindické kinematografie všech dob.