Nola Luxford

Nola Luxford (23. prosince 1895, Hunterville, Nový Zéland – 10. října 1994, Pasadena, Kalifornie, USA) byla novozélandská herečka, spisovatelka a průkopnická rozhlasová hlasatelka, jejíž kariéra zahrnovala období od němých filmů až po zvukové filmy 30. let. Počátky kariéry Narodila se jako Adelaide Minola Pratt v rodině učitelky a obchodníka. V roce 1919 se provdala za Maurice George "Maurie" Luxforda, válečného veterána, a společně odcestovali do Spojených států, aby unikli rodinnému skandálu a chudobě. Začátky v Hollywoodu byly pro Nolu velmi těžké – její nejživější vzpomínkou z tohoto období bylo sezení s manželem v Pershing Square v Los Angeles, obklopeni opilci, a přemýšlení, jak si koupit další jídlo. Navzdory těmto obtížím se jí podařilo proniknout do filmového průmyslu. Filmová kariéra Nola Luxford debutovala ve filmu The Tiger's Coat (1920) a postupně si budovala kariéru v němém filmu. Ačkoli nikdy nebyla velkou hvězdou, byla uznávanou herečkou s elegantní a inteligentní krásou. Její cameo role ve filmu Girl Shy (1924) po boku Harolda Lloyda byla popisována jako "dokonalá" – ztvárnila v něm postavu svůdnice (Vamp). V roce 1925 se seznámila s americkým spisovatelem Zane Greyem, který jí pomohl získat roli Magdy Lee ve filmu Forlorn River (1926), natočeném podle jeho knihy. Grey dokonce tvrdil, že se Nola stala inspirací pro některé jeho románové hrdinky. Přechod ke zvukovému filmu Nola Luxford patřila mezi relativně málo herců němé éry, kterým se podařil přechod do zvukového filmu, byť v menších rolích. Ve 30. letech pracovala s významnými hereckými osobnostmi jako byli Katharine Hepburn, Basil Rathbone, Norma Shearer, Robert Montgomery, George Arliss a Mary Astor. Mezi její významné zvukové filmy patří Kind Lady (1935), kde ztvárnila roli služebné Rose po boku Basila Rathbona, a Sylvia Scarlett (1935) s Katharine Hepburn a Cary Grantem, který byl jejím posledním filmem. Celkem je Nola Luxford uvedena v titulcích 11 němých filmů a 5 zvukových filmů, byla hlavní ženskou představitelkou v 8 filmech a pracovala jako komparzistka v nejméně dalších 27 filmech. Rozhlasová kariéra a pozdější život V roce 1932 přesvědčila vedení rozhlasové stanice KFI, pobočky NBC v Los Angeles, aby mohla komentovat olympijské hry pro posluchače na Novém Zélandu a v Austrálii. Stala se tak jednou z prvních žen, které komentovaly sportovní události. Její rozhlasová osobnost jí paradoxně přinesla v Hollywoodu větší veřejný profil než její filmová kariéra. Ve 30. letech napsala, produkovala a uváděla 20 speciálních mezinárodních vysílání k příležitosti Vánoc, Velikonoc a Dne příměří. V roce 1939 byla najata NBC jako jedna z prvních žen hlasatelek zpráv v síti "Four Star News" vysílané z New Yorku. Během druhé světové války založila Anzac Club v New Yorku, který poskytoval zázemí australským a novozélandským vojákům, za což získala přezdívku "Anděl Anzaců" a byla oceněna Řádem britského impéria (OBE). Nola Luxford zemřela 10. října 1994 v Pasadeně v Kalifornii ve věku 98 let.