Amedeo Girardi

Amedeo Girardi (14. února 1893, Neapol, Kampánie, Itálie – 12. února 1972, Neapol) byl italský herec, známý především svým působením v italské kinematografii 50. let 20. století. Původ a začátky kariéry Narodil se v Neapoli jako Amedeo Girard, kde také strávil většinu svého života. O jeho raných letech a začátcích herecké kariéry se dochovalo jen velmi málo informací. Svou filmovou kariéru rozvinul až v pozdějším věku, kdy se začal objevovat v italských filmech především s neapolskou tematikou. Filmová kariéra Amedeo Girardi se proslavil především svým účinkováním ve třech významných italských filmech 50. let. V roce 1954 se objevil ve filmu Tarantella napoletana (Neapolská tarantela) režiséra Camilla Mastrocinqueho. Tento snímek byl poctou Neapoli a její kultuře, složený z krátkých komických skečů, hudebních a tanečních čísel. Film byl rozdělen do několika částí, které připomínaly tradiční neapolské komické výstupy. Girardi zde vystupoval jako člen divadelní skupiny The Armando Curcio Company. Ve stejném roce účinkoval také v hudebním melodramatu Napoli è sempre Napoli (Neapol je vždy Neapol) pod režijním vedením Armanda Fizzarottiho. Tento film vypráví příběh mladé ženy Carmely, která má krásný hlas a mohla by se stát zpěvačkou, ale vzdává se zpěvu jako důkaz své lásky k Pietrovi. Když se Pietro dostane do dluhů, Carmela se rozhodne ho zachránit tím, že začne znovu zpívat. Girardi zde ztvárnil jednu z vedlejších rolí. V roce 1959 se Amedeo Girardi objevil ve svém posledním známém filmu Cerasella, romantické komedii režiséra Raffaella Matarazza. Tento film, natočený v malebném prostředí Vietri sul Mare na Amalfském pobřeží, vypráví příběh mladé dívky Ceraselly, která uteče těsně před svatbou s Alfredem a setká se s Brunem, synem bohatého průmyslníka. Hlavní role ztvárnili mladá Claudia Mori a Mario Girotti, později známý jako Terence Hill. Girardi zde opět ztvárnil menší roli v rámci početného hereckého obsazení. Odkaz a význam Ačkoliv Amedeo Girardi nikdy nezískal status hlavní filmové hvězdy, jeho účast ve třech významných italských filmech 50. let z něj činí součást zlaté éry italské kinematografie. Jeho herecký přínos je spojen především s filmy oslavujícími neapolskou kulturu, hudbu a tradice. Zemřel 12. února 1972 v Neapoli, dva dny před svými 79. narozeninami.