Gustl Gstettenbaur

Gustl Gstettenbaur, narozen 1. března 1914 ve Straubingu v Bavorsku, Německo, zemřel 20. listopadu 1996 v Hindelangu v Bavorsku, byl německý filmový a televizní herec. Narodil se jako August Ludwig Gstettenbaur do rodiny truhláře Theodora Gstettenbaura a jeho manželky Franzisky, rozené Schreinerové. Počátky herecké kariéry Svou hereckou dráhu zahájil již ve 13 letech jako dětský herec na divadelních prknech. V roce 1926 se seznámil s artistou Georgem "Joe" Starkem, který ho vyškolil v akrobacii. O rok později si ho při vystoupení v Berlíně všiml herec Eugen Klöpfer a angažoval ho do Lessingova divadla, kde ztvárnil svou první divadelní roli jako Falstaffův panoš v Shakespearově hře Jindřich IV. Během tohoto období vystupoval také pod jménem Gustl Stark-Gstettenbaur. Filmová kariéra v éře němého filmu Do filmového světa vstoupil Gstettenbaur v roce 1928, kdy ho režisér Carl Boese obsadil do snímku Der Piccolo vom Goldenen Löwen. Téhož roku si ho všiml slavný režisér Fritz Lang, který mu svěřil malou roli ve špionážním thrilleru Spione. Skutečný průlom v jeho kariéře však přišel o rok později, kdy ztvárnil postavu Gustava, mladého chlapce a černého pasažéra v Langově sci-fi eposu Woman in the Moon (Frau im Mond). Tento film, který patří k prvním seriózním vědeckofantastickým snímkům, se stal jedním z milníků žánru a Gstettenbaur v něm ztvárnil nadšeného čtenáře sci-fi časopisů, který se tajně dostane na palubu rakety mířící na Měsíc. Další významné role v němém filmu V roce 1929 se také objevil ve filmu Der Kampf der Tertia, kde ztvárnil postavu Borsta, jednoho z chlapců ze školní třídy, kteří bojují proti místnímu kožešníkovi, jenž chce vybít všechny kočky ve městě. Za svůj výkon v tomto filmu byl oceněn kritikem Walterem Benjaminem, který vyzdvihl jeho herecké schopnosti. Přechod k zvukovému filmu S příchodem zvukového filmu se Gstettenbaur úspěšně adaptoval na nové médium. V roce 1932 se objevil v komedii Mädchen zum Heiraten (Dívky na vdávání) režiséra Wilhelma Thieleho, kde hrál po boku Renate Müllerové a Hermanna Thimiga. Film pojednával o třech bratrech, kteří vedou život starých mládenců, a jejich domácím, který se snaží oženit nejstaršího z nich s bohatou dívkou. Poválečná kariéra V roce 1941 se Gstettenbaur oženil s artistkou Gracie Schenkovou, s níž během druhé světové války vystupoval v zábavných programech pro vojáky v okupované Evropě. Po válce pokračoval ve své herecké kariéře a od roku 1947 vystupoval společně se svou ženou v novém artistickém programu. V roce 1950 se vrátil k filmovému průmyslu, především v žánru tzv. Heimatfilmů (domovských filmů), které byly typické pro německou kinematografii 50. let. Pozdní kariéra a televizní tvorba V 50. a 60. letech se Gstettenbaur objevoval především v rolích typických bavorských venkovských postav - lesníků, pašeráků, lovců a dalších komických či bukolických charakterů. Mezi jeho filmy z tohoto období patří Der Schmied von St. Bartholomä (1955), Das Schweigen im Walde (1955), Der Pfarrer von St. Michael (1957) nebo Der Edelweisskönig (1957). Širšímu televiznímu publiku se představil v letech 1969-1971, kdy ztvárnil postavu Nialingera v populárním bavorském seriálu Königlich Bayerisches Amtsgericht (Královský bavorský okresní soud). Tento komediální seriál, který produkovala televize ZDF, se odehrával ve fiktivním městečku Geisbach v Dolním Bavorsku krátce před první světovou válkou a sledoval soudní jednání místního okresního soudu. Gstettenbaur se v seriálu objevil v pěti epizodách. Ocenění a závěr života Vedle herecké kariéry provozoval Gstettenbaur od 50. let v Hindelangu v Allgäu venkovský penzion a vinárnu pod názvem Filmstüberl "Bei Gustl". V roce 1954 oslavil svou stou filmovou roli ve snímku Wenn ich einmal der Herrgott wär. Za své dlouholeté a vynikající působení v německém filmu obdržel v roce 1985 Filmovou pásku ve zlatě (Filmband in Gold). Gustl Gstettenbaur zemřel 20. listopadu 1996 v Hindelangu ve věku 82 let.