Saturnino García

Saturnino García, narozen 5. února 1935 v Barriones de la Vega, León, Kastilie a León, Španělsko, je uznávaný španělský herec, který se proslavil především svými charakterními rolemi ve španělské kinematografii. Počátky kariéry Než se Saturnino García věnoval herectví, pracoval jako dělník v metalurgii. V dospívání se s rodinou přestěhoval do města Baracaldo v provincii Vizcaya. Jeho herecká kariéra začala poměrně pozdě, když v roce 1986 debutoval ve filmu El viaje a ninguna parte (Cesta nikam) režiséra Fernanda Fernána Gómeze. Následovaly role ve filmech významných španělských režisérů jako Vicente Aranda v díle Amantes (Milenci) a Enrique Urbizu v Todo por la pasta (Všechno za peníze), se kterým později spolupracoval i na snímku Cómo ser infeliz (Jak být nešťastný). Průlom v kariéře Skutečný průlom v jeho herecké kariéře přišel v roce 1994 s hlavní rolí ve filmu Justino, un asesino de la tercera edad (Justino, vrah v důchodovém věku) režisérů Santiaga Aguilara a Luise Guridiho. V tomto černohumorném snímku ztvárnil bývalého zaměstnance býčí arény, který po odchodu do důchodu začne vraždit. Za svůj výkon v této roli získal prestižní ocenění Goya za nejlepší herecký objev, cenu za nejlepšího herce na filmovém festivalu ve Valladolidu, cenu za nejlepšího herce na Mezinárodním filmovém festivalu v Sitges a cenu za nejlepšího herce udělenou deníkem El Mundo del País Vasco. Významné filmové role Po úspěchu s filmem Justino se Saturnino García stal vyhledávaným charakterním hercem španělské kinematografie. V roce 1995 se objevil v oceňovaném filmu Nadie hablará de nosotras cuando hayamos muerto (Nobody Will Speak of Us When We're Dead) režiséra Agustína Díaze Yanese, kde hrál po boku Victorie Abril a Pilar Bardem. Film získal osm cen Goya včetně ocenění za nejlepší film. Téhož roku si zahrál menší, ale významnou roli starého kněze v kultovním snímku El día de la bestia (The Day of the Beast) režiséra Álexe de la Iglesia. Tento film, kombinující prvky hororu a černé komedie, se stal jedním z nejúspěšnějších španělských filmů 90. let a upevnil Garcíovu pozici v domácí kinematografii. V roce 1999 se objevil ve filmu Goya en Burdeos (Goya in Bordeaux) renomovaného režiséra Carlose Saury, kde ztvárnil jednu z vedlejších rolí v příběhu o slavném španělském malíři Franciscu Goyovi. Film získal pět cen Goya včetně ocenění za nejlepšího herce pro Francisca Rabala. Mezinárodní projekty Na přelomu tisíciletí rozšířil svou filmografii o mezinárodní projekty. V roce 2000 se objevil v kubánsko-španělském filmu Lista de espera (The Waiting List) režiséra Juana Carlose Tabía, který byl uveden v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Film vypráví příběh skupiny lidí čekajících na autobusové stanici, kteří začnou vytvářet vlastní malou společnost. Pozdější kariéra V novém tisíciletí pokračoval Saturnino García v herecké kariéře a objevoval se v různých filmových a televizních projektech. V roce 2006 vydal autobiografii s názvem De dónde y cómo a por qué (Odkud a jak k proč). V pozdějších letech se objevil v populárním španělském seriálu Élite na Netflixu, kde ztvárnil dědečka jedné z postav. Saturnino García je uznáván pro svou schopnost ztvárnit komplexní charakterní role a svým osobitým hereckým projevem si získal respekt jak u filmových tvůrců, tak u diváků. Jeho filmografie čítá desítky filmů, ve kterých prokázal svůj všestranný talent a stal se jednou z výrazných tváří španělské kinematografie.