Raffaella Carrà

Raffaella Maria Roberta Pelloni (18. června 1943, Bologna, Itálie – 5. července 2021, Řím, Itálie), známá pod uměleckým jménem Raffaella Carrà, byla italská zpěvačka, tanečnice, herečka, televizní moderátorka a modelka. Stala se ikonou evropské a latinskoamerické popkultury, průkopnicí ženské emancipace a symbolem svobody v hudebním a televizním průmyslu. Dětství a počátky kariéry Raffaella se narodila v Bologni, ale dětství strávila mezi farmou svého otce a kavárnou své matky v Bellaria-Igea Marina. Její rodiče se rozešli krátce po svatbě. V pouhých osmi letech opustila rodnou Emilia-Romagna a přestěhovala se do Říma, kde studovala na Národní akademii tance a později absolvovala Experimentální centrum kinematografie. Již v devíti letech debutovala ve filmu Tormento del passato (1952). Do roku 1960, kdy absolvovala národní filmovou školu, natočila dalších pět filmů. Filmová kariéra Jako uznávaná herečka debutovala v roce 1960 ve filmu Long Night in 1943. Následně se objevila v mnoha italských peplum filmech, včetně Fury of the Pagans (1960), Atlas in the Land of the Cyclops (1961), Mole Men Against the Son of Hercules (1961), Ulysses Against the Son of Hercules (1962), Pontius Pilate (1962) a Caesar the Conqueror (1962). Hrála také v komediích a akčních filmech jako 5 marines per 100 ragazze (1961), The Terrorist (1963) a The Organizer (1963). V roce 1965 se přestěhovala do Hollywoodu, kde podepsala smlouvu se studiem 20th Century Fox. Jako Carrà si zahrála ve filmu Von Ryan's Express (1965) po boku Franka Sinatry, Edwarda Mulharea a Trevora Howarda. V roce 1966 hostovala v epizodě amerického televizního seriálu I Spy. Kvůli stesku po domově se však rozhodla vrátit do Itálie, kde pokračovala v herecké kariéře v několika italských a francouzských filmech, včetně Le Saint prend l'affût (1966), parodie na Our Man Flint s názvem Il vostro super agente Flit (1966), Why Did I Ever Say Yes Twice? (1969) a Cran d'arrêt (1970). Televizní průlom a hudební úspěchy V polovině 60. let jí režisér Dante Guardamagna dal pseudonym Carrà, inspirovaný spojením jejího křestního jména Raffaella (které mu připomínalo malíře Raffaela Sanzia) a příjmení malíře Carla Carrà. Skutečný průlom v její kariéře přišel s televizí, kde našla prostor pro plné vyjádření svého talentu. V roce 1970 se jako hostující herečka zúčastnila programu Io, Agata e tu. Krátce poté ji italská televize RAI najala jako moderátorku sobotního večerního pořadu Canzonissima 70, kde působila také jako herečka a tanečnice. Moderovala i Canzonissima 71 a Canzonissima 74, kde uvedla svůj hitový singl "Ma che musica Maestro", který se v Itálii prodal ve 200 000 až 250 000 kopiích. Skandál způsobila 13. listopadu 1971, když během moderování Canzonissima předvedla svůj nový singl "Tuca Tuca" v tričku odhalujícím pupík – byla první ženou, která ho ukázala v italské veřejnoprávní televizi. Tato událost vyvolala kontroverze v konzervativní televizní síti RAI a vatikánský deník L'Osservatore Romano ji označil za "příliš provokativní". Choreografie k písni, kterou vytvořil Don Lurio na návrh producenta Gianniho Boncompagniho, se stala okamžitým hitem díky jednoduchosti pohybů a odvážnému charakteru. Mezinárodní úspěch V 70. letech se Carrà přesunula do Španělska, kde účinkovala v televizi a vydávala nahrávky ve španělštině. Její popularita se rychle rozšířila do Jižní Ameriky, což z ní udělalo globální senzaci. V roce 1976 vydala hit "A far l'amore comincia tu", který ji potvrdil jako erotickou ikonu a symbol ženské emancipace. Píseň byla přeložena do několika jazyků včetně španělštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. V letech 1983 až 1985 uváděla Pronto, Raffaella?, první polední program na RAI, který upevnil její pozici moderátorky. Pořad se stal úspěchem s více než 14 miliony diváků. Úspěch jí vynesl titul "Ženská televizní osobnost na evropské úrovni" v roce 1984, udělený Asociací evropských televizních časopisů. V 80. letech hvězda Raffaelly Carrà zářila nejjasněji. Její televizní show Fantastico přitáhla 25 milionů diváků, což byla téměř polovina tehdejší italské populace. V roce 1984 podepsala dvouletou multimilionovou smlouvu s výrobcem kuchyní Scavolini se sloganem "nejoblíbenější Italů". V tomto období vydala alba Fatalità (1983) a Bolero (1984). Pozdější kariéra V roce 1995 uvedla nový program Carràmba! Che sorpresa (Carràmba! Jaké překvapení!), který byl vysílán v italské televizi v 8 edicích a stal se jejím nejpopulárnějším pořadem. V programu přímo zapojovala své publikum a hosty prostřednictvím překvapení a nečekaných setkání s blízkými, které dlouho neviděli. Popularita pořadu byla tak velká, že slovo "carrambata" se stalo součástí italského slovníku, označující "nečekané setkání s jednou nebo více osobami, se kterými člověk ztratil kontakt". V roce 2008 byla povolána španělskou televizí TVE pro tři programy související s Eurovision Song Contest. První byl výběrový proces vysílaný 8. března Salvemos Eurovisión. Prezentovala také dvě speciální gala související s tímto festivalem. V posledních letech své kariéry působila jako porotkyně v italské verzi The Voice a v roce 2020 se naposledy objevila v televizním seriálu En tout cas a ve filmech My Heart Goes Boom! a The Man Without Gravity. Osobní život a odkaz Carrà měla desetiletý vztah s televizním a rozhlasovým moderátorem Giannim Boncompagnim, který byl také textařem jejích největších hudebních hitů. Později potkala Sergia Japina, který byl o 9 let mladší a v té době byl choreografem dvou jejích programů. Přestože se v 90. letech rozešli, udržovali dobrý osobní a profesionální vztah natolik, že to byl právě on, kdo v roce 2021 oznámil její smrt. Raffaella Carrà zemřela v Římě 5. července 2021 ve věku 78 let na rakovinu plic. Za svou kariéru vydala 25 studiových alb v 37 zemích mezi Evropou a Latinskou Amerikou, prodala přes 60 milionů desek po celém světě a stala se úspěšnou televizní moderátorkou a osobností v Itálii, Španělsku a Argentině. Byla oceněna několika cenami, včetně 12 Telegatto a dvou TP de Oro. Raffaella Carrà zůstává nesmazatelně zapsána v historii evropské popkultury jako průkopnice, která svým talentem, energií a odvahou překonávala hranice a inspirovala generace umělců i diváků.