Memmo Carotenuto

Memmo Carotenuto, narozen 23. srpna 1908 v Římě, Itálie, zemřel 23. prosince 1980 tamtéž, byl významný italský filmový a divadelní herec. Vlastním jménem Guglielmo Carotenuto pocházel z herecké rodiny a stal se jednou z výrazných tváří italské kinematografie, především v období 40. až 70. let 20. století. Herecké kořeny a začátky kariéry Memmo byl synem Nella Carotenuta, herce němých filmů, a starším bratrem Maria Carotenuta, který se rovněž prosadil jako herec. Herecké nadání se v rodině dědilo - jeho děti Nennella a Bruno Carotenuto se také věnovali herectví. Svou divadelní kariéru zahájil již jako dítě v římské dialektové divadelní společnosti svého otce. Do filmového průmyslu vstoupil nejprve v technických rolích a postupně se propracoval k menším hereckým úlohám. Jeho filmový debut se datuje do roku 1935, kdy se objevil ve snímku Vecchia guardaa režiséra Alessandra Blasettiho. Pokračoval v herecké práci i během druhé světové války, ale jeho kariéra výrazně vzrostla až v poválečném období. Průlom v neorealistickém filmu První významnou roli získal Carotenuto v roce 1952 ve filmu Umberto D. režiséra Vittoria De Sicy, kde ztvárnil spolubydlícího hlavního protagonisty v nemocnici. Tento film, považovaný za jeden z vrcholů italského neorealismu, mu umožnil předvést jeho dramatický talent. Carotenuto se objevil také v dalším neorealistickém klasickém díle - Bicycle Thieves (Zloději kol, 1948), rovněž pod režijním vedením De Sicy, kde hrál menší, ale zapamatovatelnou roli. Ocenění a vrchol kariéry V roce 1956 si vysloužil prestižní italské filmové ocenění Nastro d'Argento (Stříbrná stuha) za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za ztvárnění postavy Quirina ve filmu The Bigamist (Bigamista) režiséra Luciana Emmera, kde hrál po boku Marcella Mastroianniho. Tento úspěch upevnil jeho pozici v italské kinematografii a otevřel mu dveře k dalším významným rolím. Charakteristický herecký styl Carotenuto byl známý svým osobitým hlasem a charismatickým ztvárněním typických římských lidových postav. Jeho herecký projev se vyznačoval upřímností a autenticitou, což z něj činilo ideálního představitele rolí z dělnického prostředí. Jak poznamenal filmový kritik v časopise Variety, často hrál "proletářský protějšek k postavám středostavovských povýšenců", které ztvárňoval jeho bratr Mario. Spolupráce s významnými režiséry a herci Od 50. let se Memmo Carotenuto objevil ve více než 125 filmech, často spolupracoval s mistry italské komedie jako byli Totò, Alberto Sordi, Peppino De Filippo a další. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Big Deal on Madonna Street (Zmýlená neplatí, 1958), kde ztvárnil postavu Cosima Proiettiho, zkušeného zloděje. Tento film režiséra Maria Monicelliho je považován za jeden z klenotů italské komedie a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Další významné filmy Carotenuto se objevil také v dalších významných dílech italské kinematografie, jako byly Bread, Love and Dreams (Chléb, láska a fantazie, 1953) režiséra Luigiho Comenciniho, kde hrál po boku Vittoria De Sicy a Giny Lollobrigidy, nebo The Return of Don Camillo (Návrat Dona Camilla). Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Poor But Beautiful (Chudí, ale krásní), The Band of Honest Men (Banda poctivců) a mnoho dalších. Pozdní kariéra a odkaz Memmo Carotenuto zůstal aktivním hercem až do své smrti v roce 1980. Jeho poslední role zahrnují filmy jako Love in First Class (Láska v první třídě), kde ztvárnil postavu slepého železničáře. Během své více než čtyřicetileté kariéry se stal jednou z neodmyslitelných tváří italského filmu, zejména v žánru komedie. Jeho schopnost autenticky ztvárnit postavy z lidového prostředí a přirozený komediální talent z něj učinily jednoho z nejoblíbenějších charakterních herců své doby. Přestože často hrál vedlejší role, jeho výkony byly nezapomenutelné a přispěly k úspěchu mnoha klasických italských filmů.