S.N. Behrman

Samuel Nathaniel Behrman (9. června 1893 – 9. září 1973) byl americký dramatik, scénárista, biograf a dlouholetý přispěvatel do časopisu The New Yorker. Narodil se ve Worcesteru v Massachusetts jako nejmladší ze tří synů litevsko-židovských přistěhovalců. Vzdělání a rané začátky Behrman vyrůstal v poměrně chudých poměrech jako syn zbožného židovského obchodníka. V roce 1912 nastoupil na Clark College, odkud byl však o dva roky později vyloučen kvůli odmítnutí účastnit se povinné tělesné výchovy. Následně se zapsal na Harvard, kde studoval drama v kurzu "47 Workshop" pod vedením uznávaného George Pierce Bakera a angličtinu pod profesorem Charlesem Townsendem Copelandem. V roce 1915 prodal svůj první příběh "La Vie Parisienne" časopisu The Parisienne. Po získání bakalářského titulu se přestěhoval do New Yorku, kde s finanční podporou svých starších bratrů dokončil magisterské studium na Kolumbijské univerzitě v roce 1918. Poté nastoupil do deníku The Times, kde měl na starosti sekci "dotazy a odpovědi" v knižní rubrice. Divadelní kariéra Behrman se stal jedním z nejvýznamnějších autorů sofistikované vysoké komedie na Broadwayi. Jeho první hra The Second Man (1927) zaznamenala okamžitý úspěch. Následovala série dalších úspěšných her včetně Meteor (1929), Brief Moment (1931) a Biography (1932). Mezi jeho největší broadwayské úspěchy patřily také End of Summer (1936) a No Time for Comedy (1939). Jeho divadelní adaptace románu Enid Bagnoldové Serena Blandish se stala úspěchem pro herečku Ruth Gordon. Behrman byl také známý adaptacemi her Jeana Giraudouxe a Marcela Acharda a povídky svého přítele W. Somerseta Maughama. S hudebním skladatelem Haroldem Romem adaptoval Pagnolovu trilogii Fanny do muzikálové podoby. Jeho hra The Pirate z roku 1942 byla později přetvořena v muzikálový film The Pirate (1948). Hollywoodská kariéra V Hollywoodu si Behrman vybudoval lukrativní druhou kariéru jako scénárista. Nejprve podepsal smlouvu s Fox (1930-33), ale většinu času strávil v MGM (1933-37 a 1939-41), kde se stal oblíbeným scénáristou Grety Garbo. Pro ni napsal scénáře k filmům Queen Christina (1933), Conquest (1937) a jejímu poslednímu filmu Two-Faced Woman (1941). Jeho talent pro dialogy byl využit také při práci na takových literárních klasikách jako The Scarlet Pimpernel (1934), Anna Karenina (1935) a A Tale of Two Cities (1935). Spolupracoval také na scénářích k filmům Waterloo Bridge (1940) a Quo Vadis (1951), který napsal společně s Johnem Lee Mahinem a svou častou spolupracovnicí Sonyou Levien. Pozdější kariéra a významná díla Jedním z jeho nejvýznamnějších scénáristických počinů byl film Me and the Colonel (1958), který byl adaptací jeho vlastní divadelní hry Jacobowsky and the Colonel (1944), založené na původní hře Franze Werfela. Film s Dannym Kayem v hlavní roli vypráví příběh židovského uprchlíka Jacobowského, který během druhé světové války prchá z Paříže okupované nacisty společně s antisemitským polským plukovníkem. Za tento scénář získal Behrman cenu Writers Guild of America za nejlépe napsanou komedii. Mezi jeho další významné filmy patří The Sea Wolf, který je také uváděn jako jedno z jeho klíčových děl. Literární tvorba a osobní život Behrman byl také známý svými sloupky pro The New Yorker, které zahrnovaly profily takových osobností jako skladatel George Gershwin, maďarský dramatik Ferenc Molnár, sionistický vůdce Chaim Weizmann a bavič Eddie Cantor. Napsal také vysoce ceněné biografie spisovatele a dandyho Maxe Beerbohma a obchodníka s uměním Josepha Duveena. V roce 1968 publikoval svůj první román "The Burning Glass". Byl znám svou vřelou, vtipnou osobností a udržoval dobré vztahy s mnoha dalšími spisovateli. Ve čtyřicátých letech se oženil s Elzou Heifetz, sestrou houslisty Jaschy Heifetze, s níž měl syna Davida, který se stal skladatelem. Samuel Nathaniel Behrman zemřel 9. září 1973 v New Yorku ve věku 80 let, zanechávaje za sebou bohaté dědictví jako jeden z nejvýznamnějších amerických dramatiků a scénáristů své doby.