Hartmut Beer

Hartmut Beer (21. května 1941, Pabianice, Polsko – 15. května 1998, Holzweißig, Sasko-Anhaltsko, Německo) byl německý divadelní a filmový herec, který se proslavil především svými rolemi ve filmech východoněmecké produkční společnosti DEFA. Po maturitě studoval Beer do roku 1964 na Vysoké škole filmu a televize v Postupimi-Babelsbergu. Již během studií debutoval ve filmu Die goldene Gans (1964), pohádkovém snímku režiséra Siegfrieda Hartmanna, kde ztvárnil menší roli jednoho ze Spießgeselle (společníků). Po ukončení studia přijal divadelní angažmá v několika německých městech, včetně Meiningenu, Greifswaldu, Annabergu, Radebeulu a Freibergu, kde rozvíjel své herecké dovednosti na divadelních prknech. V roce 1967 se objevil v jedné ze svých významnějších filmových rolí ve snímku Frau Venus und ihr Teufel (Paní Venuše a její ďábel), romantické komedii režiséra Ralfa Kirstena. V tomto filmu, který kombinuje prvky fantasy a historické komedie, ztvárnil postavu rytíře. Film vypráví příběh mladého muže, kterého bohyně Venuše přenese do středověku, aby se naučil pravému významu lásky. Hartmut Beer zde hrál po boku známých východoněmeckých herců jako byli Manfred Krug a Ursula Werner. Významným milníkem v Beerově televizní kariéře byla role v seriálu Archiv des Todes (Archiv smrti) z roku 1980. Tento třináctidílný válečný seriál zasazený do období druhé světové války patřil k populárním východoněmeckým produkcím své doby. Beer zde ztvárnil postavu vojáka na železnici (2. Soldat auf der Schiene), což sice nebyla hlavní role, ale přispěla k jeho rozpoznatelnosti mezi diváky. V roce 1986 se Hartmut Beer objevil v televizním filmu Ernst Thälmann, kde ztvárnil francouzského komunistického politika Maurice Thoreze. Tento dvoudílný televizní film byl věnován životu německého komunistického vůdce Ernsta Thälmanna, který byl během nacistického režimu vězněn a později popraven. Film byl typickou ukázkou východoněmecké kinematografie, která často zpracovávala témata spojená s komunistickým hnutím a antifašistickým odbojem. Kromě zmíněných produkcí se Beer objevil i v dalších východoněmeckých filmech, včetně populárních DEFA indiánských filmů, které byly ve východním bloku velmi oblíbené. V letech 1988 až 1990 se vrátil k divadelní práci v Meiningenu, následně působil dva roky v Heidelbergu, než ze zdravotních důvodů ukončil svou hereckou kariéru. Hartmut Beer zemřel 15. května 1998 v Holzweißigu na následky mozkového nádoru, pouhých šest dní před svými 57. narozeninami. Přestože nepatřil mezi nejznámější východoněmecké herce, zanechal po sobě trvalou stopu v kinematografii bývalé NDR a přispěl k jejímu kulturnímu dědictví.