Annette Andre

Annette Andre, narozená 24. června 1939 v Sydney v Austrálii jako Annette Christine Andreallo, je australská herečka známá především svou prací v britské televizi v 60. a 70. letech 20. století. Počátky kariéry Annette začala svou uměleckou dráhu již ve čtyřech letech jako baletka v akademii spojené s Australian Ballet. V patnácti letech se však rozhodla opustit balet a věnovat se herectví. Svou kariéru zahájila v rozhlasových dramatech, přičemž její první rolí byla účast v seriálu Kid Grayson Rides the Range. Postupně se prosadila v australské televizi, kde účinkovala v televizním filmu If It's a Rose a v dramatickém pořadu Slaughter of St Teresa's Day. Zlomovým okamžikem v její kariéře bylo hostování v americko-australském seriálu Whiplash s Peterem Gravesem, které ji přivedlo do Itálie. Mezinárodní průlom V Itálii získala malou roli ve velkofilmu Cleopatra s Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem, která však skončila na střižně. Důležitější pro její kariéru bylo účinkování v komedii Panic Button s Mauricem Chevalierem a Jayne Mansfield. Díky tomuto filmu získala anglického agenta a roli v londýnském muzikálu Vanity Fair v Queen's Theatre ve West Endu. V roce 1963 se přestěhovala do Velké Británie, kde byla obsazena do seriálu Emerald Soup. Filmová kariéra Její první britský film byl This Is My Street (1964). Následovaly role ve filmech The Heroes of Telemark (1965), He Who Rides a Tiger (1965) a Up Jumped a Swagman (1965) s Frankem Ifieldem. Významným milníkem v její kariéře byla role Philie, krásné panny z domu obchodníka s otrokyněmi Marcuse Lycuse (Phil Silvers), ve filmové adaptaci broadwayského muzikálu A Funny Thing Happened on the Way to the Forum (1966). V tomto filmu účinkovala po boku hvězd jako Zero Mostel, Phil Silvers, Michael Crawford a Buster Keaton. V roce 1967 se objevila v komedii Mister Ten Per Cent s Charlie Drakem. Televizní úspěchy Nejznámější a nejdelší rolí Annette Andre byla postava Jeannie Hopkirk, vdovy po Martym Hopkirkovi (Kenneth Cope), v populárním britském seriálu Randall and Hopkirk (Deceased) (1969-1970). Tento seriál o soukromém detektivovi Jeffu Randallovi (Mike Pratt), kterému pomáhá duch jeho zemřelého partnera, si získal publikum po celém světě a dodnes zůstává populární. Annette se také objevila v řadě dalších známých britských televizních seriálů. Hostovala v epizodách The Avengers, The Saint, The Prisoner, Adam Adamant Lives!, The Troubleshooters a The Baron. V 70. letech účinkovala v seriálech The Persuaders!, The New Avengers a Return of the Saint. V 80. letech se objevila v britské mýdlové opeře Crossroads jako Sarah Alexander a vrátila se do Austrálie, kde hrála Jennifer Brent v seriálu Taurus Rising a Camillu Wells v seriálu Prisoner (známém také jako Prisoner: Cell Block H). Divadelní kariéra a pozdější život V roce 1971 se vrátila na londýnskou divadelní scénu jako Miranda v The Collector v King's Head Theatre a o rok později v téže roli při otevření Bush Theatre v Hammersmithu. V následujících dvou desetiletích se věnovala především divadlu. Hrála v inscenaci Suddenly at Home ve Fortune Theatre ve West Endu a účastnila se mnoha národních turné s hrami jako Come Blow Your Horn, Party to Murder, Signpost to Murder, The Bride Makes Three, Streetcar Named Desire a dalšími. V roce 1981 hrála Dr. Scott v australském turné s hrou Whose Life Is It, Anyway? a v letech 1984-1986 účinkovala s Richardem Toddem v dlouho uváděné hře The Business of Murder v londýnském Mayfair Theatre. V roce 1988 si zahrála cameo roli v televizním filmu Maigret s Richardem Harrisem. Film napsal a produkoval Arthur Weingarten, za kterého se o rok později provdala. S manželem žila v Londýně, Los Angeles a v domě na vrcholu hory v údolí Hudson v New Yorku. Mají dceru Anousku a dvě vnoučata, Jakea a Niu. Annette Andre je nyní v hereckém důchodu a věnuje se ochraně zvířat. Se svým manželem úzce spolupracovala s Billem Traversem a Virginií McKenna z nadace Born Free Foundation. Začala také malovat olejomalby a její díla se prodávají. V roce 2018 vydala své paměti Where Have I Been All My Life s předmluvou od sira Rogera Moora a oceněním od svého kolegy z Randall and Hopkirk (Deceased), Kennetha Copea.