Carol Reed

Carol Reed (30. prosince 1906, Londýn, Anglie – 25. dubna 1976, Londýn, Anglie) byl britský filmový režisér a producent, který patří mezi nejvýznamnější osobnosti britské kinematografie 20. století. Rodinné zázemí a začátky kariéry Carol Reed se narodil jako nemanželský syn významného divadelního herce sira Herberta Beerbohm-Treeho a Beatrice Mae Pinney. Vzdělání získal na The King's School v Canterbury. Po otci zdědil lásku k divadlu a v roce 1923 vstoupil do divadelní společnosti Dame Sybil Thorndike, kde o rok později zahájil svou kariéru jako divadelní herec. K filmu se dostal v roce 1933, kdy začínal jako asistent režiséra Basila Deana. Jako samostatný režisér debutoval v roce 1935 snímkem Midshipman Easy. Následovaly další filmy, včetně adaptace románu A.J. Cronina The Stars Look Down (1939), která je dnes považována za jedno z klasických děl britské kinematografie 30. let. Válečné období a poválečný vrchol Během druhé světové války Reed natočil několik dokumentárních filmů pro britskou armádu, včetně polodokumentárního snímku The Way Ahead (1944) o tvrdém výcviku nováčků v britské armádě a dokumentu o druhé světové válce The True Glory (1945), který spolurežíroval s americkým režisérem Garsonem Kaninem. Za tento film získal svého prvního Oscara za "výjimečný přínos v dokumentární tvorbě". Poválečné období představuje vrchol Reedovy kariéry, kdy natočil tři mistrovská díla, která jsou dodnes považována za jeho nejlepší filmy. Prvním byl Odd Man Out (1947) s Jamesem Masonem v hlavní roli IRA vůdce na útěku, který získal jako první film cenu BAFTA za nejlepší britský film. Následoval psychologický thriller The Fallen Idol (1948), který získal druhou cenu BAFTA za nejlepší britský film. Třetím a nejslavnějším dílem byl film noir The Third Man (1949) s Josephem Cottenem a Orsonem Wellesem v hlavních rolích. Tento snímek, natáčený v poválečné Vídni, získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a Britský filmový institut ho později označil za nejlepší britský film 20. století. Všechny tři filmy se vyznačují mistrovskou kamerou, dokonalou atmosférou a precizní režií. Pozdější kariéra a návrat na výsluní V 50. a 60. letech Reed natočil několik komerčně úspěšných, ale kriticky méně oceňovaných filmů. Mezi nimi vynikl výpravný film z cirkusového prostředí Trapeze (1956), špionážní komedie Our Man in Havana (1960) podle románu Grahama Greena a historické drama The Agony and the Ecstasy (1965) o Michelangelovi. Největší úspěch v pozdní fázi kariéry zaznamenal s výpravným muzikálem Oliver! (1968) podle románu Charlese Dickense Oliver Twist. Film získal jedenáct nominací na Oscara a proměnil pět z nich, včetně Oscara za nejlepší film a za nejlepší režii pro Reeda. V jedné z hlavních rolí, lupiče Billa Sikese, obsadil svého synovce, herce Olivera Reeda. Tento muzikál, který kombinuje realistické zobrazení viktoriánského Londýna s chytlavými melodiemi a výbornou choreografií, je považován za jeden z nejlepších filmových muzikálů všech dob. Osobní život a odkaz Carol Reed byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla v letech 1943-1947 divadelní a filmová herečka Diana Wynyard. V roce 1948 se oženil s herečkou Penelope Dudley Ward, s níž měl syna Maxe. V roce 1952 byl jako první britský filmový režisér povýšen královnou do šlechtického stavu. Carol Reed zemřel 25. dubna 1976 na infarkt ve svém domě v londýnské čtvrti Chelsea. Reed je dodnes uznáván jako jeden z nejvýznamnějších britských režisérů, jehož filmy se vyznačují technickou dokonalostí, smyslem pro atmosféru a mistrovskou prací s herci. Jeho režijní styl, zejména v jeho nejlepších filmech z konce 40. let, kombinuje dokumentaristický přístup s emocionálním odstupem a perfekcionistickým smyslem pro detail. Britský režisér Michael Powell o něm řekl, že "dokázal sestavit film jako hodinář sestavuje hodinky".