Denholm Elliott

Denholm Mitchell Elliott (31. května 1922, Londýn, Anglie – 6. října 1992, Ibiza, Španělsko) byl anglický herec, který se proslavil především jako charakterní herec ve vedlejších rolích. Jeho herecká kariéra trvala téměř 50 let a zahrnovala více než 120 filmových a televizních rolí. Raný život a vzdělání Elliott se narodil v londýnském Kensingtonu jako syn Niny (rozené Mitchell) a Mylese Laymana Farra Elliotta, právníka, který sloužil během první světové války v Gloucesterském pluku. V roce 1930 byl jeho otec jmenován generálním prokurátorem mandátní vlády v Palestině, kde byl v roce 1933 zavražděn po sérii kontroverzních vládních stíhání. Elliott studoval na Malvern College a následně nastoupil na Královskou akademii dramatického umění (RADA) v Londýně, kterou však po jednom semestru opustil. Jak později vzpomínal: "Napsali mé matce, že ačkoli mají malého chlapce rádi, plýtvá jejími penězi a jejich časem." Válečná zkušenost Během druhé světové války sloužil Elliott v Královském letectvu (RAF) jako radista a střelec. V roce 1942 bylo jeho letadlo sestřeleno nad Německem a Elliott strávil následující tři roky v německém zajateckém táboře. Během zajetí organizoval s ostatními vězni divadelní skupinu nazvanou "No Name Players", kde inscenovali různá představení v divadle postaveném ze starých beden. Tato zkušenost položila základy jeho budoucí herecké kariéry. Počátky herecké kariéry Po válce se Elliott připojil k londýnské repertoárové společnosti a jeho kariéra se rozběhla zejména poté, co ho Laurence Olivier obsadil do hlavní role ve hře Venus Observed, za kterou získal cenu Clarence Derwenta. Když byla další Olivierova produkce Ring Round the Moon přenesena do New Yorku, Elliott nahradil Paula Scofielda a představení se stalo broadwayským hitem. Po návratu do Británie podepsal filmovou smlouvu a objevil se ve filmech jako The Cruel Sea (1953) a The Sound Barrier (1952). Filmová kariéra Elliott debutoval ve filmu Dear Mr. Prohack (1949), ale skutečný průlom v jeho kariéře přišel s filmy Nothing But the Best (1964) a Alfie (1966), kde ztvárnil postavu potratáře. V 60. letech se objevil také ve filmu King Rat (1965) a v britském televizním seriálu The Man in Room 17. V 70. letech hrál v několika významných filmech včetně A Doll's House (1973), kde ztvárnil bankovního úředníka, a The Apprenticeship of Duddy Kravitz (1974), kde hrál vyhaslého režiséra. Vrchol kariéry v 80. letech Osmdesátá léta představovala vrchol Elliottovy kariéry. V roce 1981 se objevil jako Dr. Marcus Brody, akademik a přítel Indiana Jonese, ve filmu Raiders of the Lost Ark. Tuto roli si zopakoval v Indiana Jones and the Last Crusade (1989). V letech 1983-1986 získal tři po sobě jdoucí ceny BAFTA za nejlepšího herce ve vedlejší roli: za roli komorníka Colemana v americké komedii Trading Places (1983), za Dr. Swabyho v britské komedii A Private Function (1984) a za opilého novináře Vernona Baylisse v britském politickém thrilleru Defence of the Realm (1986). V roce 1985 byl nominován na Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli za ztvárnění svobodomyslného pana Emersona ve filmu A Room with a View. Jeho postava, která nebyla svázána konzervativními ideály edwardiánské Anglie, dokonale vystihovala Elliottovu schopnost hrát excentrické a často nedokonalé anglické gentlemany z vyšší střední třídy. Herecký styl a uznání Elliott byl známý svou schopností "krást scény" a vtisknout i malým rolím nezapomenutelný charakter. Jeho herecký kolega Gabriel Byrne, který s ním hrál ve filmu Defence of the Realm, jednou poznamenal: "Nikdy nehrajte s dětmi, psy nebo Denholmem Elliottem." Americký filmový kritik Roger Ebert ho popsal jako "nejspolehlivějšího ze všech britských charakterních herců". Elliott sám sebe popisoval jako instinktivního herce a byl kritikem Stanislavského metody herectví. V roce 1988 byl Elliott jmenován komandérem Řádu britského impéria (CBE) za své zásluhy o herectví. Jeho kariéra zahrnovala mnoho divadelních představení, včetně vystoupení s Královskou shakespearovskou společností. Osobní život a odkaz Elliott byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s herečkou Virginií McKennou (1954-1957) skončilo rozvodem. Jeho druhé manželství se Susan Robinson trvalo až do jeho smrti. V roce 1987 byl Elliott diagnostikován s HIV a 6. října 1992 zemřel na tuberkulózu související s AIDS ve svém domě na Ibize ve věku 70 let. Jeho poslední filmovou rolí byl stárnoucí opilý herec ve filmu Noises Off (1992). Elliott zanechal trvalý odkaz jako jeden z nejvšestrannějších a nejrespektovanějších britských herců své generace, který dokázal i z malých rolí vytvořit nezapomenutelné postavy.