Valentina Kameniková

Valentina Kameníková, rozená Valentina Michajlovna Wax, narozená 20. prosince 1930 v Oděse (Sovětský svaz), zemřela 29. listopadu 1989. Byla významnou českou klavíristkou a hudební pedagožkou ukrajinského, respektive židovského původu. Dětství a vzdělání Valentina pocházela z hudební rodiny. Během druhé světové války byla v roce 1941 kvůli svému židovskému původu evakuována do Sibiře. Svůj hudební talent rozvíjela nejprve v Oděse na místní hudební škole, později na Oděské konzervatoři a následně na Moskevské konzervatoři pod vedením profesora Heinricha Neuhause. V roce 1954 se provdala a v roce 1957 se s rodinou přestěhovala do Československa. V letech 1959 až 1961 absolvovala postgraduální studium hry na klavír na pražské Akademii múzických umění pod vedením profesora Františka Raucha. Pedagogická a umělecká kariéra Od roku 1963 působila jako pedagožka na pražské konzervatoři a v roce 1970 se stala docentkou na pražské AMU. Jako typická představitelka ruské klavírní školy vynikala téměř neomezenými technickými schopnostmi a vytříbenou úhozovou kulturou. Při hře s výhodou využívala svého výbušného temperamentu a osobité tvůrčí inteligence. Její umění znali posluchači ve většině evropských zemí a oceňovali ji především jako interpretku ruské hudby - její nahrávku Čajkovského Velké sonáty op. 37 stavěla zahraniční kritika dokonce výše než nahrávku slavného Svjatoslava Richtera. Vynikala také jako interpretka vídeňských klasiků - její nahrávka Mozartových sonát získala prestižní cenu "Wiener Flötenuhr". Nahrávky a odkaz V období let 1963-1988 natočila Kameníková pro hudební vydavatelství Supraphon více než padesát stěžejních děl světové klavírní literatury. Mezi její poslední studiové počiny patřila nahrávka Beethovenových sonát. Její rozsáhlá diskografie zahrnuje díla Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta, Petra Iljiče Čajkovského, Franze Liszta a dalších významných skladatelů. Přestože byla jednou z nejvýraznějších osobností české poválečné interpretační scény, je velmi pravděpodobné, že jako mnoho umělců z východního bloku neměla možnost cestovat mimo země sovětského vlivu, což omezilo její mezinárodní věhlas na západě. Osobní život a odkaz Valentina Kameníková byla v roce 1976 členkou poroty mezinárodní klavírní soutěže Paloma O'Shea Santander. Její umělecký odkaz spočívá nejen v jejích nahrávkách, ale také v pedagogickém působení, kdy vychovala řadu talentovaných klavíristů. Jako interpretka se vyznačovala mimořádnou technickou brilancí, muzikálností a hlubokým porozuměním interpretovaným dílům. Přestože její kariéra byla částečně limitována politickými okolnostmi doby, v níž žila, její nahrávky zůstávají trvalým svědectvím jejího mimořádného talentu a uměleckého mistrovství.