Werner Wieland

Werner Wieland, narozen 18. října 1910 v Lipsku, zemřel 9. června 1984 v Postupimi, byl německý herec a rozhlasový režisér. Jeho herecká kariéra začala na kabaretních pódiích, kde si také osvojoval herecké dovednosti pod vedením Detlefa Siercka a Petera Stanchiny. Počátky kariéry Po druhé světové válce působil nejprve v Quedlinburgu a následně v Lipsku, kde pracoval pro rozhlas, často jako rozhlasový režisér. V letech 1953 až 1955 studoval režii na Vysoké škole pro film a televizi v Postupimi, což mu poskytlo solidní základ pro jeho pozdější filmovou kariéru. Filmová kariéra Na filmovém plátně se Werner Wieland poprvé objevil v roce 1958 v roli Gustava Noskeho ve filmu Das Lied der Matrosen (Píseň námořníků). Tento historický snímek režisérů Kurta Maetziga a Güntera Reische zachycoval události Kilského povstání námořníků z roku 1917. Wielandovo ztvárnění sociálnědemokratického politika Noskeho, který sehrál kontroverzní roli v potlačení revolučního hnutí, bylo přesvědčivé a otevřelo mu dveře k dalším filmovým rolím. V roce 1959 si zahrál profesora v aktsálu ve filmu Verwirrung der Liebe (Zmatky lásky), který režíroval Slatan Dudow. Tento snímek se stal známým jako první východoněmecký film obsahující nahé scény a vyvolal ve své době značné kontroverze. Významné filmové role K Wielandovým významným filmovým rolím patří postava ředitele ve filmu Lots Weib (Lotova žena) z roku 1965, který režíroval Egon Günther. Tento černobílý snímek vyprávěl příběh ženy, která se snaží vymanit z nefunkčního manželství s námořním důstojníkem. Ve stejném roce se objevil jako Dr. Merker v kontroverzním filmu Das Kaninchen bin ich (Já jsem ten králík) režiséra Kurta Maetziga. Film byl krátce po svém dokončení zakázán východoněmeckými úřady jako útok na stát a byl uveden až v roce 1990 po pádu Berlínské zdi. Snímek kriticky zobrazoval justiční systém NDR a jeho společenské důsledky. V roce 1968 ztvárnil Wieland postavu Goldwortha ve filmu Spur des Falken (Stopa sokola), který patřil k populárním východoněmeckým westernům. Tento snímek režiséra Gottfrieda Kolditzea vyprávěl příběh o konfliktu mezi indiány kmene Dakota a bílými osadníky a zlatokopy v oblasti Black Hills v druhé polovině 19. století. Pozdější kariéra V průběhu 70. let se Werner Wieland objevil v několika dalších filmech, včetně snímků Blumen für den Mann im Mond (Květiny pro muže na Měsíci, 1975), kde hrál roztržitého profesora, a Nachtspiele (Noční hry, 1979), kde ztvárnil hosta v restauraci. Zahrál si také v populárním východoněmeckém kriminálním seriálu Polizeiruf 110, kde v roce 1972 vystupoval jako ředitel domova důchodců. Svou poslední filmovou roli odehrál v roce 1983 ve snímku Zille und ick. Werner Wieland zemřel 9. června 1984 v Postupimi ve věku 73 let, zanechávaje za sebou bohaté herecké dědictví, které zahrnuje desítky filmových a televizních rolí, jimiž významně přispěl k východoněmecké kinematografii.