Josef Maršík

Josef Maršálek, 8. ledna 1920, Plzeň, herec Josef Maršálek patřil mezi české herce, kteří svou kariéru postupně přesunuli z umělecké oblasti do organizační a vedoucí sféry. Narodil se 8. ledna 1920 v Plzni, kde také v roce 1939 maturoval na reálném gymnáziu. Poté odešel do Prahy studovat práva na Univerzitě Karlově, která musel přerušit po uzavření vysokých škol nacistickými okupanty. S hereckou prací začal již během okupace v rodné Plzni (1943-1944), kde získával první zkušenosti na divadelních prknech. Divadelní kariéra Po válce prošel jako herec několika významnými divadelními scénami. Působil v divadelní společnosti F. Sece (1944-1945), ve Východočeském divadle (1945-1946) a ve Studiu pražského Národního divadla (1946-1948), kde ztvárnil role jako klíčník v inscenaci Car Ivan Hrozný, voják a hlasatel v Oblaku a valčíku či Dobroděj ve hře Ze života hmyzu. Po zrušení Studia Národního divadla v roce 1948 našel angažmá v Městském oblastním divadle Praha-Žižkov (později Divadlo S. K. Neumanna), kde působil v letech 1948-1958. Díky svým organizačním schopnostem a politické angažovanosti se v letech 1955-1958 stal ředitelem tohoto divadla. Vrcholem jeho divadelní dráhy bylo působení v Národním divadle v Praze (1958-1973), kde byl nejprve členem činoherního souboru, následně ekonomickým náměstkem ředitele (1958-1961) a později šéfem činohry (1961-1965). Filmová tvorba Josef Maršálek se ve filmu objevoval spíše sporadicky, přesto zanechal výraznou stopu v několika významných snímcích české kinematografie. Debutoval v roce 1947 ve Weissově dramatu Uloupená hranice, kde ztvárnil výraznou roli fanatického nacisty Hanse Langera, syna dřevorubce, který v afektu zabije svou matku i sestru. Téhož roku se objevil jako páže v historické komedii Alena režiséra Miroslava Cikána a jako strojník Toník Truneček v dramatu Znamení kotvy Františka Čápa. V následujících letech rozšířil svou filmografii o role v dramatech Velká příležitost (1949, role dělníka Milana Hoši), Revoluční rok 1848 (1949, role raněného studenta), Divá Bára (1949, role rychtářova syna Vojty) a Dnes o půl jedenácté (1949, role asistenta Františka Beránka). V 50. letech se objevil v menších rolích ve filmech Malý partyzán (1950, role nadporučíka Rudyho), Expres z Norimberka (1953, role příslušníka StB), Botostroj (1954, role úředníka osobního oddělení) a Nevěra (1956, role hlasatele na letišti). Závěr kariéry V pozdějších letech Josef Maršálek svou hereckou dráhu postupně utlumil a plně se věnoval administrativním a vedoucím funkcím v Národním divadle. Byl znám svou pečlivostí, svědomitostí a obětavostí. Za svou politickou a organizační práci obdržel v roce 1959 Cenu Ústředního Národního výboru hlavního města Prahy a v roce 1968 mu byl udělen Řád práce. Svou filmovou kariéru uzavřel rolí komunisty Josefa Urbana v česko-polském normalizačním dramatu Bitva o Hedviku (1972) režiséra Juliana Dziedziny, které se odehrává na Ostravsku v době hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Josef Maršálek zemřel 7. září 1973 v Praze ve věku pouhých 53 let. Jeho manželkou byla herečka Pavla Maršálková (1917-1990), která rovněž pocházela z Plzně.