69%
Poslední růže od Casanovy
- Romantický
- Komedie
Jana Boková, narozena v roce 1948 v Praze, je významná česká dokumentaristka a režisérka, která od své emigrace v roce 1968 žije a tvoří v zahraničí. Je považována za pokračovatelku dokumentárního směru cinéma vérité a respektovanou osobnost světového dokumentu.
Vzdělání a začátky kariéry
Jana Boková studovala dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze. V srpnu 1968, v době sovětské invaze, odjela na konferenci studentů umění do Rakouska a do Československa se již nevrátila. Emigrovala do Francie, kde dokončila studia na pařížské Sorbonně a získala doktorát v oboru umění se specializací na fotografii a surrealismus. Poté odcestovala do Spojených států, kde pracovala jako fotografka pro různé časopisy, včetně prestižního Rolling Stone. Po návratu do Evropy začala v Londýně studovat na nově otevřené National Film and Television School. Její první školní film pedagogicky vedl Jean Rouch, významný představitel dokumentárního stylu cinéma vérité.
Dokumentární tvorba
V roce 1975 debutovala filmem Militia Battlefield o životě barové zpěvačky a striptérky v Londýně, který byl ihned distribuován do francouzských kin a sklidil mimořádný divácký i kritický ohlas. Film získal hlavní cenu za debut na festivalu v Hyères. Následovaly dokumenty Jen o jednu válku víc (1977) a Marika a Marevna (1977–78), portrét milenky a dcery mexického malíře Diega Rivery natočený pro britskou televizi BBC. V roce 1980 natočila film Blue Moon o jednom ze skomírajících pařížských kabaretů a také portrét herce Anthonyho Quinna nazvaný Quinn Running. Další významné dokumenty zahrnují Dallas, velký obchod (1981) a Lidé ze Sunsetu (1983).
Mezinárodní úspěch
V osmdesátých letech se Jana Boková svou sérií dokumentárních snímků pro britskou BBC obrátila na hispánskou oblast. Natočila filmy An Andalucian Journey (1985), Tales from Barcelona (1989) a Havana (1990), který se stal jejím nejúspěšnějším a světově uznávaným dílem. V Havaně jako první natáčela s kubánským spisovatelem Reinaldem Arenasem, jehož životní osudy později zfilmoval Julian Schnabel ve snímku Než se setmí, který byl přímo inspirován Bokové dokumentem. V dalších letech vytvořila například portrét Erica Claptona (2002) nebo v projektu Megacities film Mexico (2000) o nejlidnatějším městě světa. Ve svém filmu Tango Salon (2004) portrétuje slavný taneční klub v Buenos Aires, který si zachoval svou atmosféru i přesto, že všude kolem něj zuří ekonomická krize.
Hraná tvorba a současnost
Během své kariéry natočila Jana Boková také dva hrané filmy. Její hraný debut Hôtel du Paradis vznikl v roce 1986 a soutěžil na festivalu v Cannes. Druhý celovečerní film Diario para un Cuento (Deník na povídku, 1998) byl inspirován stejnojmennou povídkou argentinského spisovatele Julia Cortázara a byl uveden v sekci Horizonty na MFF Karlovy Vary 1999. V roce 2008 dokončila osobní dokument Bye Bye Shanghai, ve kterém zkoumá různé aspekty emigrace a její dopady na životy lidí. V roce 2003 měla kompletní retrospektivu v Pařížské cinematéce a vyšlo o ní nesčetně studií v odborných časopisech typu Sight and Sound nebo Positif. Jana Boková v současnosti žije v Buenos Aires a je považována za jednu z předních evropských dokumentaristek latinskoamerické kultury.
