Květa Ondráková

Anna Sophie Ondráková, známá jako Anny Ondra, se narodila 15. května 1902 v Tarnówě v Haliči, zemřela 28. února 1987 v Hollenstedtu. Byla česká herečka v období první republiky a významnou osobností světového filmu. Anny Ondráková byla naše první filmová herečka, která dosáhla mezinárodního úspěchu a byla první mezinárodní filmovou hvězdou, jakou světu dala československá kinematografie. Začátky filmové kariéry Její otec, plukovník Bohumír Ondrák, byl rakousko-uherským důstojníkem, díky čemuž rodina často cestovala po monarchii. Po skončení první světové války se rodina přestěhovala do Prahy, kde Anna navštěvovala klášterní školu a chodila do baletních kurzů. Jako sedmnáctiletá zběhla k Švandovu divadlu a posléze si zahrála světákovu přítelkyni v němém filmu Dáma s malou nožkou v roce 1919. Když se o tom plukovník Ondrák ve filmové rubrice jedněch novin dočetl, dostala sedmnáctiletá dcera pořádný výprask. Teprve úspěch snímku Dáma s malou nožkou jejího otce a matku přesvědčil o jejím talentu. Anny Ondráková před kamerou často tančila a zpívala a diváci si novou hvězdu velice oblíbili. Anny Ondráková měla přirozený komediální talent, který uplatnila v žánru populárních situačních komedií. Vzhledem k tomu, že kdysi tančila, plavala či krasobruslila, osvojila si navíc i mnohé artistické prvky a vysloužila si přezdívky jako Ženský Frigo či Žena-gag. Spolupráce s Karlem Lamačem a mezinárodní úspěch Karel Lamač byl především všestranná osobnost moderní české filmografie. S Annou Ondrákovou však nehráli milostný pár pouze před kamerou. V jeho režii natočila více než polovinu ze svých 46 filmů a díky němu se z ní po filmu Bílý ráj stala Anny Ondrak – budoucí hvězda, která záhy vystoupala na mezinárodní filmové nebe. Ve filmech Ondráková hrála od sedmnácti let, nejčastěji v režii Jana S. Kolára a svého partnera Karla Lamače (např. Otrávené světlo, Drvoštěp nebo Bílý ráj). Točila v Rakousku, Francii, Velké Británii i Německu. Anny Ondráková byla mezinárodní hvězdou a za svou kariéru natočila téměř devadesát filmů. Poměrně záhy se pod jménem Anny Ondra začala objevovat v německých a rakouských filmech. Pro filmovou výrobnu Sascha-Film českého automobilového závodníka a hraběte Saši Kolowrata točila populární situační komedie. Nejslavnější komediální tituly, které vznikly pro německý film, se jmenovaly Anny, pozor – policajt! a Saxofon Suzi. Spolupráce s Alfredem Hitchcockem V prosinci 1927 podepsala smlouvu u britské společnosti First National. Coby Anny Ondru ji dvakrát režíroval Graham Cutts a dvakrát Cuttsův talentovaný asistent, Alfred Hitchcock. Do svých dvou filmů si ji vybral i jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších režisérů všech dob Alfred Hitchcock. První bylo drama The Manxman (1929), adaptace viktoriánského románu o vášni a zradě mezi rybáři obývajícími ostrov Man. Ondráková hraje citově rozpolcenou dceru hostinského přístavní krčmy. Druhým filmem byl thriller Blackmail (1929), který původně vznikal jako němý film, až poté byl částečně přetočen se zvukem a uveden do kin jako první britský zvukový snímek. Kvůli přízvuku však byla v těchto snímcích předabovaná. Najal proto její anglickou kolegyni Joan Barry. V Blackmail byla její postava první „Hitchcock blonde". V době natáčení bydlela Ondráková v jednom domě s Hitchcockem a jeho manželkou Almou. Zde zřejmě započalo její celoživotní přátelství s Hitchcockovými. Osobní život a pozdější kariéra Když se Anny ve třicátých letech odstěhovala do Německa, zamiloval se do ní místní slavný boxer Max Schmeling. Za tvrdým zevnějšek se skrýval opravdový gentleman a Anny city svého ctitele opětovala. V tu dobu byla sama, protože s bývalým přítelem Lamačem se rozešla. Nechtěl si ji totiž vzít a ona po rodině toužila. To Max Schmeling neváhal, sedl za psací stůl a napsal Annině matce dopis se žádostí o dceřinu ruku. Potom o ni požádal i jednatřicetiletou Anny a v roce 1933 se konala svatba plná prominentních hostů. V roce 1936 dostala nabídku na roli v jednom z prvních zpracování Jih proti Severu od Metro-Goldwyn-Mayer, ale odmítla ji, protože byla těhotná. Tři roky po svatbě, v roce 1936, bylo jejich manželství poznamenáno osobní tragédií, když Anny přišla při autonehodě o nenarozené dítě. Toto neštěstí způsobilo, že již nikdy neotěhotněla. Naposledy česky hrála jako partnerka Oldřicha Nového a Adiny Mandlové ve veselohře Důvod k rozvodu (1937). Jejím poválečným comebackem se stal západoněmecký muzikál Schön muss man sein (1950). Svůj poslední film natočila v roce 1957. Její filmografie čítá přes devadesát filmových rolí. Po válce zůstal pár bez prostředků a majetku. V roce 1949 se přestěhoval do Hollenstedtu nedaleko Hamburku. Společně začali podnikat na svých pozemcích, měli farmu na chov norků. Později se její manžel stal manažerem ve společnosti Coca-Cola. Manželství Anny a Maxe vydrželo 54 let až do smrti Anny. Zemřela 28. února 1987 v Hollenstedtu, kde je také pohřbena.