Čeněk Zahradníček

Čeněk Zahradníček (11. dubna 1900, Praha – 12. listopadu 1989, Praha) byl český experimentální filmový režisér, kameraman a střihač, který se významně zapsal do dějin československé kinematografie jako průkopník amatérského filmu a později jako profesionální kameraman. Počátky filmové tvorby Čeněk Zahradníček se o film začal zajímat již v mládí. Jeho začátky byly spojeny s fotografií, kterou v roce 1924 vyměnil za filmovou kameru. O rok později natočil svůj první snímek Kalibr 32W, inspirovaný dílem Jacka Londona, který sám označoval za první amatérský film v Československu. V roce 1930 natočil reklamní snímek pro firmu Cinema, díky čemuž si ho všimli další filmoví nadšenci. Stal se jedním ze zakládajících členů pražského Pathé klubu, kde působil jako jednatel (1932–1934) a člen výboru. Tato organizace sdružovala amatérské filmaře a významně přispěla k rozvoji československé kinematografie. Experimentální tvorba a mezinárodní úspěchy Ve 30. letech vytvořil Zahradníček ve spolupráci s Vladimírem Šmejkalem trojici experimentálních filmů, které vybočovaly z tehdejší amatérské produkce zaměřené především na rodinné a cestopisné snímky. První z nich, Atom věčnosti (1934), zachycuje v dramatické montáži symbolických obrazů tragický osud svedené dívky. Za tento film získal ocenění na mezinárodních festivalech v Barceloně, Budapešti a Vídni. Následoval snímek Ruce v úterý (1935), který je unikátní tím, že se v něm ani jednou neobjeví lidská tvář – celý příběh je vyprávěn pouze prostřednictvím rukou. Posledním z trojice byl Příběh vojáka (1936), který pojednává o krutostech války a obsahuje odkazy na symbolismus Gustava Machatého i antimilitaristickou satiru Dobrého vojáka Švejka. Tento film získal hlavní cenu na světové soutěži UNICA a první místo v kategorii hraných filmů na 2. celostátní soutěži o nejlepší československý amatérský film roku 1935. Spolupráce s E. F. Burianem Významnou kapitolou Zahradníčkovy kariéry byla spolupráce s dramatikem, spisovatelem a režisérem E. F. Burianem. Pro jeho avantgardní divadelní inscenace v divadle D36 natáčel doplňkové filmy. Nejhodnotnějším z těchto děl byl Máj (1936), který sloužil jako filmová kulisa k divadelní adaptaci slavné básně Karla Hynka Máchy. Při realizaci se Burian nechal ovlivnit surrealismem a dynamickými proměnami významů, což na svou dobu působilo velmi provokativně. Dalším významným dílem bylo Procitnutí jara (1936), rovněž vytvořené pro Burianovo divadlo. Profesionální kariéra a válečné období V roce 1937 přešel Zahradníček k profesionálům a stal se kameramanem-reportérem ve filmové a produkční společnosti Aktualita. Zde natáčel zpravodajské týdeníky a dokumentoval významné události své doby. S příchodem německé okupace se však jeho práce dramaticky změnila. Byl nucen natáčet akce nacistů a připravovat německý týdeník pro společnost UFA. V roce 1942 musel dokumentovat vypálení Lidic a později se podílel na natáčení propagandistického filmu Theresienstadt (Vůdce daroval Židům město) v terezínském ghettu. Přes tyto kontroverzní zakázky jeho záběry z Lidic později sloužily jako důkazní materiál při norimberském procesu s válečnými zločinci. Na konci druhé světové války dokumentoval poslední boje v Praze, které spolu s Otakarem Vávrou a Antonínem Zelenkou přetvořili ve film Cesta k barikádám. Ve zpravodajském filmu pracoval Zahradníček až do února 1948. Po komunistickém převratu musel opustit práci ve zpravodajském filmu, údajně kvůli své účasti na natáčení v Lidicích, ačkoliv on sám ve svých vzpomínkách popisuje odchod jako dobrovolný. Následně nastoupil do smíchovských závodů Škoda, kde zřídil fotooddělení a pokračoval ve filmování až do odchodu do důchodu. Zároveň se vrátil k amatérskému filmu. Čeněk Zahradníček zemřel 12. listopadu 1989, jen několik dní před sametovou revolucí. Jeho osobní fond je dnes uložen v Národním filmovém archivu a představuje cenný zdroj informací o vývoji československé kinematografie.