Drahoš Želenský

Drahoš Želenský, vlastním jménem Karel Drápal, se narodil 23. prosince 1896 v Praze a zemřel 15. února 1959 tamtéž. Byl významným českým divadelním hercem, režisérem a divadelním ředitelem. Pocházel z umělecké rodiny - jeho otcem byl herec Národního divadla Karel Želenský (1865-1935) a matkou operní zpěvačka Ludmila Želenská, rozená Zoufalá (1873-1939). Pro odlišení od otce si změnil křestní jméno z Karla na Drahoše, když přijal otcovo umělecké příjmení. Během své kariéry užíval také pseudonym Šohard K. Divadelní začátky a vzdělání K činohernímu herectví se soukromě připravoval u svého otce a u herečky Marie Laudové-Hořicové, zpěv studoval u Emila Buriana. Svou profesionální dráhu zahájil v roce 1913 u kočovných divadelních společností J. Burdy a J. Blažka, kde získal první herecké zkušenosti. V roce 1914 působil v Pištěkově Vinohradské aréně, v letech 1915-1917 v Plzni, 1917/1918 v Divadle Deklarace v Praze, 1918 ve Švandově divadle a 1919 v Uranii. V letech 1919, 1924 a 1925 hostoval u svého otce v Národním divadle, kde ztvárnil role jako Antonín Havel ve Vojnarce, Jerry v Peg mého srdce a Václav Koranda v Žižkovi. Divadelní kariéra V letech 1920-1923 působil v Olomouci jako šéf činohry, v roce 1924 v pražské Komedii a v letech 1924-1928 ve Státním divadle Ostrava jako režisér. Výraznou část své divadelní kariéry strávil na Slovensku. Nejprve v letech 1929-1931 působil v Košicích a poté v letech 1931-1945 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde byl také režisérem opery (1938-1945). Podílel se na založení Nové scény v Bratislavě v roce 1946 a pracoval zde jako šéf činohry (1946-1952). Současně pomáhal zakládat Dedinské divadlo (byl jeho ředitelem v roce 1949) a divadlo ve Zvolenu. Za pobytu na Slovensku působil v letech 1946-1952 i jako profesor bratislavské konzervatoře a později Vysoké školy múzických umění. V sezóně 1952/1953 se stal ředitelem Státního divadla Ostrava, odkud v téže funkci přešel v říjnu 1953 do Národního divadla v Praze, které řídil až do odchodu do důchodu 31. prosince 1958. Dal popud ke vzniku tradice výměnných představení mezi Národním divadlem v Praze a Slovenským národním divadlem v Bratislavě. Filmová kariéra Drahoš Želenský se ve filmu objevil pouze dvakrát. V roce 1920 podle vlastního scénáře (napsaného pod pseudonymem K. Šohard) režíroval kriminální drama Šílený lékař, kde si po boku svého otce (který ztvárnil titulní roli šíleného lékaře Dr. Johna Smitha) a své sestry (v roli bankovní úřednice Maud Simpsonové) zahrál nezaměstnaného mladíka Freda Osborneho. Film vypráví příběh mladé úřednice, která ztratí peněžní dopis. Dopis najde a úřednici odevzdá mladý nezaměstnaný muž, do kterého se dívka zamiluje. Nezaměstnaný mladík nastoupí na inzerát do ordinace lékaře, který dokončil čtvrtou vivisekci. Mladý muž netuší, že se má stát dalším objektem pokusů. Poslední mrtvolu lékař v šatech nezaměstnaného odveze na železniční trať, aby ji vlak přejel. Policejní ředitelství za pomoci úřednice zahájí pátrání a svěří případ slavnému detektivu Gordonovi, který přijde na stopu šíleného lékaře. Podaří se mu lékaře zneškodnit a předat policii. Zachráněný mladík lásku úřednice vroucně opětuje. O dlouhých třicet let později byl během svého působení na Slovensku obsazen do epizodní role muže v budovatelském dramatu Priehrada (1950) režiséra Paľo Bielika. Spolupracoval též s rozhlasem. Umělecký profil a osobní život Jeho vysoká statná a přitažlivá postava, vkusné chování i vystupování, přiléhavé konverzační schopnosti a dobrým zvukem oplývající hlas ho už od začátku předurčovaly do milovnických úloh konverzačních, bulvárních, komediálních, salónních a pikantních frašek, komedií a her. Přesně takové druhy her se snažil zavádět i na slovenském území. V tomto duchu též režíroval a pouze velmi ojediněle dospěl k závaznějšímu proudu a myšlence. Byl všestrannou divadelní osobností: hercem konverzačních komedií i tragédií, režisérem, uměleckým šéfem a ředitelem usilujícím přinést klasická i současná dramata širokému publiku. Převažujícím žánrem jeho tvorby byly konverzační a salonní hry. Vedl řadu souborů v Čechách, dlouhodobě působil ve Slovenském národném divadle. Část kariéry věnoval práci v cestující společnosti svého otce K. Želenského. Jako ředitel Národního divadla v Praze ustavil tradici výměnných zájezdů se slovenskou první scénou. Za svoji práci obdržel Řád práce (1953) a titul Zasloužilého umělce (1958). Jeho první manželkou byla operetní subreta Hana Zieglerová, druhou manželkou herečka Milada Frýdová-Želenská (1897-1974). Herectví se věnovali též jeho potomci, mj. dcera Lída Želenská (1919-1998), syn Karel Želenský (1930-2007), vnučka Jana Prachařová (nar. 1937, manželka herce Ilji Prachaře), pravnuk David Prachař (nar. 1959) a prapravnuk Jakub Prachař (nar. 1983). S Máriou Bancíkovou měl dceru, herečku a pedagožku Ľudmilu Swanovou (nar. 1950).