Ema Švandová-Kadlecová

Ema Švandová-Kadlecová, narozená 22. listopadu 1882 v Praze jako Emílie Karolína Jelínková, byla česká herečka a divadelní podnikatelka. Narodila se do rodiny malostranského kováře Václava Jelínka a její herecká dráha byla neodmyslitelně spjata s českým divadlem a filmem první poloviny 20. století. Divadelní začátky a kariéra Pro hereckou dráhu se Ema Švandová-Kadlecová připravovala u významné herečky a heroiny Národního divadla Otýlie Sklenářové-Malé. V roce 1898 získala své první angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, kde působila až do roku 1935. Během svého úspěšného účinkování se sblížila s tehdejším majitelem divadla Karlem Švandou ze Semčic, za něhož se v roce 1902 provdala. Po svatbě na několik let přerušila hereckou kariéru a věnovala se rodině. Po smrti švagrové a koncesionářky Švandova divadla M. Koldinské v roce 1906 přešla koncese podle rodinného ujednání na Emu Švandovou, neboť Karel Švanda ani ovdovělý Koldinský jako zemští úředníci nemohli být držiteli koncese. Tímto se stala ředitelkou divadla a začala zde i pravidelně hostovat jako herečka. Její zásluhou začalo divadlo prosperovat. V roce 1908 v důsledku přetížení onemocněla a na několik měsíců se stáhla z jeviště. Tuto pauzu využila pro zásadní úpravu interiéru divadla a změnu jeho názvu na Intimní divadlo. Herecký styl a repertoár Ema Švandová-Kadlecová byla po celou svou kariéru díky mladistvému zjevu obsazována do rolí milovnic a naivek, osvědčovala se však i v dramaticky obsažnějších a tragických hrdinkách. Jemné erotické kouzlo z ní činilo dobový ženský ideál a do konce 10. let byla nejpopulárnější hvězdou českého jeviště. V letech 1910-1913 byl jejím hereckým partnerem v milovnických rolích J. Steimar, po jeho odchodu jej nahradil na dlouhá léta Rudolf Kadlec, který se později stal i jejím životním partnerem. Po smrti prvního manžela Karla Švandy v roce 1913 se provdala za herce svého divadla Rudolfa Kadlece (1889-1959), který byl jejím dlouholetým hereckým partnerem. S ním vytvářela milovnický pár až do pozdního věku, kdy již jejich vystoupení budila rozpaky u publika i kritiky. Filmová kariéra Filmová kariéra Emy Švandové-Kadlecové byla úzce spjata s jejím manželem Rudolfem Kadlecem, s nímž hrála ve všech svých filmech. V němé éře českého filmu ztvárnila několik milovnických úloh. Její filmografie zahrnuje roli dcery radových Bábinky ve Fenclově komedii Zlaté srdéčko (1916), která byla natáčena s pomocí Švandova divadla. Dále hrála švadlenku Čipernou ve dvojnické komedii Antonína Fencla Pražští adamité (1917), děvče ze Slovenska v nedochovaném dramatu Olafa Laruse-Racka Sněženka z Tater (1919) a mladou dívku v nedochované zfilmované legendě režiséra Fencla Macocha (1919). Po dvanácti letech se objevila ve svém jediném zvukovém filmu, historickém životopisném dramatu Svatopluka Innemanna Karel Havlíček Borovský (1931), kde ztvárnila sestru Karla Havlíčka Borovského (František Smolík) a ženu Jaroše (Rudolf Kadlec). Tento film byl jejím posledním filmovým vystoupením. Pozdější léta V roce 1928 utrpěla Ema Švandová vážný úraz a také kvůli finanční krizi musela herecký soubor rozpustit. Divadlo začala pronajímat Divadlu Vlasty Buriana (1928-1930), Václavu Jiříkovskému (1931) a Divadlu komiků Ference a Kohouta (1931-1932). V září 1932 herečka opět s manželem Kadlecem divadlo obnovila, ale další finanční problémy donutily umělce v roce 1935 opět rozpustit soubor a koncesi prodat oblíbenému herci a komikovi Járovi Kohoutovi. Po těchto zkušenostech se oba manželé stáhli z aktivního hereckého života a jen občas nacházeli menší uplatnění v okrajových souborech. V roce 1959 Ema Kadlecová-Švandová ovdověla a dožila v soukromí až do roku 1971, kdy zemřela. Pohřbena je v hrobce svého prvního manžela na vyšehradském hřbitově v Praze.