Jiří Gsöllhofer

Jiří V. Gsöllhofer, narozen roku 1898, byl český herec a divadelní režisér. Proslavil se především jako ochotnický šéf činohry Vyšehradského vzdělávacího sboru, který sídlil v pražském Divadle Na Slupi. Toto divadlo, postavené v roce 1925 na pomezí Nového Města a Vyšehradu, se stalo významným kulturním centrem, kde působila řada ochotnických i profesionálních souborů. Jiří V. Gsöllhofer byl vášnivým divadelníkem, který se věnoval především režijní práci. V roce 1944 režíroval v Divadle Na Slupi hru Ladislava Stroupežnického Zvíkovský rarášek a Jana Greži Králův soud na Točníku. Po skončení druhé světové války, v roce 1945, nastudoval hru Fráni Šrámka Léto, ve které sám ztvárnil roli Perouta. Toto představení bylo součástí poválečného obnovení činnosti divadla, které bylo během války poškozeno a používáno německým Wehrmachtem jako sklad papíru. Jako režisér se Gsöllhofer vyznačoval pečlivým přístupem k inscenacím a smyslem pro detail. Kromě režijní práce se příležitostně věnoval i herectví, což dokazuje jeho účinkování v roli Perouta ve hře Léto. Jeho režijní rukopis byl charakteristický důrazem na přirozenost hereckého projevu a respektování autorského textu. Významnou součástí Gsöllhoferova odkazu je jeho vliv na svého syna Alexeje Gsöllhofera (1925-2010), kterého od dětství vedl k lásce k divadlu. Malý Alexej začínal v dětských rolích právě v Divadle Na Slupi pod vedením svého otce. Jiří Gsöllhofer organizoval každou neděli rodinné návštěvy odpoledních divadelních představení v Národním divadle nebo na Vinohradech, čímž v synovi pěstoval hluboký vztah k divadelnímu umění. Alexej později vystudoval herectví na pražské konzervatoři a stal se uznávaným hercem a spisovatelem. Jiří V. Gsöllhofer patřil k významným osobnostem pražského ochotnického divadla první poloviny 20. století. Jeho působení v Divadle Na Slupi přispělo k rozvoji kulturního života v této části Prahy a k udržování divadelní tradice i v těžkých dobách okupace a poválečné obnovy. Ačkoliv jeho filmografie není rozsáhlá, jeho přínos českému divadlu, zejména ochotnickému, je nezpochybnitelný.