Daniel Michaelli

Daniel Michaelli, narozen 23. května 1929 v Martině, Československo, zemřel 7. listopadu 1980 v Martině, byl významný slovenský herec, režisér, scenárista a pedagog. Narodil se v umělecky založené rodině kominického mistra Rudolfa Michaelliho, který byl aktivním členem Slovenského spevokolu, kde jako ochotník ztvárnil více než 60 postav a režíroval 5 představení. Jeho matka Anna, rozená Olejčeková, byla také ochotnickou herečkou a působila v martinském Slovenském spevokolu jako herečka a sboristka. Toto rodinné prostředí výrazně ovlivnilo Michaelliho celoživotní směřování. Po maturitě na martinském gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě obor dějiny umění, kde získal doktorát. Po ukončení studia začal působit na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě jako pedagog. V letech 1952-1957 vedl Katedru divadelních věd VŠMU a později, v letech 1969-1973, se významně zasloužil o vznik Katedry filmové a televizní tvorby na VŠMU, kde působil jako její vedoucí. Mezi jeho studenty patřili významní režiséři, scenáristé a dramaturgové jako Boris Filan, Dežo Ursíny, Jozef Paštéka či Slavo Rosenberg. Televizní kariéra V roce 1958 nastoupil do Československé televize v Bratislavě jako dramaturg. Postupně se vypracoval na pozici vedoucího literárně-dramatické redakce, kde se dramaturgicky zasloužil o vznik a vysokou kvalitu tzv. "bratislavských pondělků" - televizních inscenací a dramatizací známých literárních děl v podání nejlepších slovenských herců. Tyto pořady měly takovou úroveň, že se na ně těšili diváci v celém Československu. V letech 1973-1975 působil jako zástupce šéfredaktora Literárně-dramatického vysílání Československé televize, v letech 1975-1977 jako dramaturg a v letech 1977-1980 jako režisér. Herecká kariéra Herecký talent zdědil po otci. Začínal v ochotnických divadlech, během studií působil v ochotnických kroužcích - Středoškolském dramatickém kroužku, Divadelním spolku A. Kmeťa a Slovenském spevokolu v Martině. Byl spoluzakladatelem Svazáckého akademického divadla a Divadla mladých v Bratislavě. Od roku 1949 pravidelně vystupoval v rozhlase. Jako filmový herec debutoval v komedii Šťastie príde v nedeľu (1958), kde ztvárnil vedoucího sportovní prodejny. Následovaly role ve filmech Majster kat (1966), Dvaja (1971), Sedem krátkych rokov inžiniera Hagaru (1977) nebo Vynes na horu svoj hrob (1979). Michaelli byl především televizním hercem. Objevil se v mnoha televizních inscenacích a seriálech, například v trojdílné inscenaci Sám vojak v poli (1964), v šestidílném seriálu Parížski mohykáni (1971) režiséra Igora Ciela, ve výpravném sedmidílném seriálu Vivat Beňovský (1975) a v populárním šestidílném seriálu Miesto v dome režiséra Jána Lacka, kde hrál nejstaršího syna. Vrchol herecké kariéry Za vrchol jeho herecké kariéry je považována titulní role v trojdílném televizním seriálu Louis Pasteur (1977), kde ztvárnil světoznámého francouzského vědce a zakladatele moderní mikrobiologie. Podle dobových recenzí podal v této roli vynikající výkon, který se vyznačoval důstojností a přesvědčivostí. Jeho partnerkou v roli Pasteurovy manželky byla Emília Vášáryová. Seriál režíroval Igor Ciel podle scénáře Jaroslava Dietla. Režijní a scenáristická tvorba Jako režisér a scenárista se podepsal pod několik významných televizních projektů. Režíroval televizní filmy Svetlo severu (1975), Smrť malomeštiaka (1977), Už viem, čo urobím (1978), Izrafel (1978), Dnes platí regulačný stupeň č.6 (1978), Stromy zomierajú postojačky (1980) a Prípad Evy Burdovej (1981), který byl dokončen až po jeho smrti. Jako scenárista se podílel na filmech Smrť sa volá Engelchen (1961), Dáma (1967), Svetlo severu (1975) a Ľahostajní (1978). Daniel Michaelli patřil k zakladatelským osobnostem slovenské televize. Byl člověkem pevného charakteru, mimořádně vzdělaným, slušným a skromným. Za svou práci získal v roce 1967 státní vyznamenání Za vynikající práci. Zemřel předčasně ve věku 51 let na služební cestě v Martině. Je pochován na Národním hřbitově v Martině a od roku 2005 je po něm v tomto městě pojmenována ulice.