Carmen Amaya

Carmen Amaya, narozená 2. listopadu 1913 v Barceloně ve Španělsku, byla světoznámá romská tanečnice flamenca, zpěvačka a filmová herečka. Pocházela z chudé romské rodiny z barcelonské čtvrti Somorrostro, kde její otec José Amaya Amaya, přezdívaný "El Chino", byl kytaristou. Počátky kariéry a taneční umění Carmen Amaya začala tančit již ve čtyřech letech, kdy doprovázela svého otce při vystoupeních v místních tavernách a barech. Její výjimečný talent byl brzy rozpoznán a v šesti letech již vystupovala v prestižnějších podnicích, včetně Španělského divadla. Díky svému jedinečnému tanečnímu stylu si vysloužila přezdívku "La Capitana" (Kapitánka). V roce 1929, ve věku pouhých šestnácti let, vystoupila na Mezinárodní výstavě v Barceloně před španělským králem Alfonsem XIII. Její revoluční přístup k flamencu spočíval v kombinaci tradičně mužských a ženských prvků - používala rychlé, intenzivní a silné dupání nohou, které bylo do té doby vyhrazeno pouze mužským tanečníkům. Často vystupovala v matadorských kalhotách, což bylo v té době považováno za kontroverzní. Filmová kariéra Carmen Amaya vstoupila do světa filmu v roce 1935, kdy debutovala ve snímku La hija de Juan Simón (Dcera Juana Simóna) režiséra José Luise Sáenze de Heredia, kde hrála po boku populárního zpěváka Angelilla. Film produkoval slavný surrealistický režisér Luis Buñuel. Jednou z legendárních scén tohoto filmu je moment, kdy Carmen tančí na dřevěném stole a flirtuje s hlavní mužskou postavou. Ještě téhož roku se objevila v dalším filmu María de la O režiséra Josého Lópeze Rubia, kde sdílela plátno s další legendou flamenca, Pastorou Imperio. Vypuknutí španělské občanské války v roce 1936 přimělo Carmen a její rodinu k útěku do Portugalska a následně do Argentiny. Během svého exilu v Americe se Carmen objevila v několika hollywoodských filmech, včetně Panama Hattie (1942), Follow the Boys (1944) a Knickerbocker Holiday (1944). Po návratu do Španělska pokračovala ve filmové kariéře a celkem se objevila v sedmnácti filmech. Mezinárodní úspěch V roce 1941 Carmen Amaya debutovala v newyorské Carnegie Hall, což odstartovalo její fenomenální úspěch ve Spojených státech. Její vystoupení bylo natolik působivé, že ji prezident Franklin D. Roosevelt pozval k vystoupení v Bílém domě. Během svého pobytu v USA se stala mezinárodní hvězdou, vystupovala na Broadwayi a objevila se na obálce prestižního časopisu Life. Její taneční styl, charakterizovaný nesmírnou rychlostí, silou a vášní, ohromoval publikum po celém světě. Dirigent Arturo Toscanini ji popsal jako umělkyni s "rytmem, smyslností a dramatem" a producent Sol Hurok ji nazval "lidským Vesuvem". Poslední léta a odkaz V roce 1951 se Carmen provdala za kytaristu Juana Antonia Agüera, člena své taneční skupiny. V roce 1959 byla na její počest v Barceloně odhalena fontána Carmen Amaya, umístěná v její rodné čtvrti Somorrostro. Její posledním filmem byl Los Tarantos (1963), režírovaný Franciscem Rovirou Beletou. Tento film, inspirovaný Shakespearovým Romeem a Julií, byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Carmen v něm ztvárnila postavu Angustias a natáčení probíhalo za velmi obtížných podmínek, kdy již trpěla vážným onemocněním ledvin. Zdravotní stav Carmen Amayi se během natáčení Los Tarantos výrazně zhoršil. Přesto dokončila film a zahájila letní turné. Dne 8. srpna 1963 však během vystoupení v Gandíi zkolabovala a musela představení ukončit. O tři měsíce později, 19. listopadu 1963, Carmen Amaya zemřela ve věku 50 let v Beguru ve Španělsku. Carmen Amaya je dodnes považována za jednu z největších tanečnic flamenca všech dob. Její revoluční taneční styl, který kombinoval tradiční prvky s inovativními technikami, zásadně ovlivnil vývoj flamenca a inspiroval generace tanečníků. Její filmová tvorba, ačkoli méně známá než její taneční umění, představuje důležitou součást jejího uměleckého odkazu a dokumentuje jedinečný talent této výjimečné umělkyně.