Boris Tsipuria: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Boris Tsipuria: Filmy a seriály

  • Dva podivíni
    Dva podivíni (1974)
    FilmRole: Khuta
    84%
    1
  • Pokání
    Pokání (1987)
    Film
    80%
    2
  • Strom přání
    Strom přání (1976)
    FilmRole: Qoria
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    77%
    Film jakoby o všem a o ničem, tak charakterizoval Tengiz Abuladze své vyprávění o jedné vesnici, do které přijede mladičká Marita, jejíž krása rozvíří skrývané vášně obyvatel. Výtvarně působivý film s galerií rázovitých postaviček, z nichž každá má své přání. Gruzínský režisér Tengiz Abuladze patří k těm tvůrcům, kteří se groteskní podivínskou poetiku, tolik příznačnou pro pozorování rázovitých venkovských figurek, snažili povznést k metaforicky zacílené výpovědi. Strom přání, natočený v poezií prosycených, významotvorných barvách, je toho důkazem. Motiv rudé barvy krve i květů, někdy až jakoby šplíchnuté do obrazu, se mění ve výraz naděje. Už samotný název skrývá symbol: bájný strom by měl zbavit bídy každého, kdo jej nalezne. Námět poskytl Georgi Leonidze svými veršovanými povídkami, ve filmu pospojovanými do pestré mozaiky. Proto ve filmu vystupuje překvapivě obsáhlý shluk postav, aniž by si kterákoli z nich osobovala právo stanout v čele vyprávění. Zároveň mezi nimi prochází milenecká dvojice, jejíž čas nastane až v druhé části příběhu. Ve výstižných zkratkách se seznámíme s jednotlivými aktéry, většinou zahalenými různě tvarovanou bizarností. Hlavou obce je zdánlivě moudrý a ušlechtilý děd Cicikore: prvotní uznání však pozvolna ztrácí, čím více se ozřejmuje jeho jediný cíl - vystupuje jako strážce již zkostnatělých starých hodnot. A pak následuje plejáda všelijakých snílků, věřících nejrůznějším ideálům - jakýmsi starcovým ideovým protivníkem se stává odbojný Jorami, v němž kvasí buřičské odhodlání, když s uchem přiloženým k zemi naslouchá, zda se již neblíží kýžená revoluce (a ve zvukové stopě skutečně zaslechneme rachot vlaku). Mihne se tu učitel, vyzývající k vlastenectví tak plamenně, až se mu děti rozutečou, i pokrytecký pop, holdující spíše požitkům těla než ducha. Ženskou linii podivínů zastupuje zejména Fufala (málokdo by v ní poznal Sofiko Čiaureliovou, jedinou známější osobnost v celém hereckém ansámblu), žena přepjatě nalíčená a namyšleně se chovající, která v sobě zahrnuje (podobně jako Chaplinův tulák) protiklad mezi groteskní snahou dosáhnout statutu vznešenosti a neodpovídajícím vzhledem, potrhaným oděvem. Vlastně jen milenecká dvojice, tichá a nenápadná, nejméně podléhá výrazové stylizaci. Do místy až úsměvného líčení gruzínského venkova tak vpadává osudovost, vrcholící tragickými událostmi. Toto spojení by mohlo působit cizorodě, avšak režisér jednotlivé žánrové polohy obdivuhodně skloubil v jeden celek, vykreslující drsnou, odvrácenou tvář zdánlivě idylické vesnice. (Jan Jaroš, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    3
  • Pirosmani
    Pirosmani (1969)
    FilmRole: Dimitriy
    Filozoficky ladená filmová balada o neľahkom životnom údele maliara-naivistu Nika Pirosmanišviliho. Neobyčajne emotívne sa tu prejavuje jeden zo základných motívov Šengelajovej tvorby - motív samoty, tu prezentovaný ako pocit odcudzenosti čestného umelca v spoločnosti. Svojrázna poetika filmu pramení aj z premyslenej výtvarnej štylizácie záberov a sekvencií. Film, ktorý chce priblížiť tajomný proces umeleckej tvorby a naučiť vidieť krásu v najvšednejších životných prejavoch, je komponovaný do štyroch noviel: Žirafa (symbol plachosti a mlčania, príchod Pirosmaniho do mesta), Biela krava (symbol pokoja a optimizmu, Pirosmani ešte nie je profesionálny maliar), Knieža (takú prezývku získal v bohémskom období svojho života; ľúbostný románik, priateľstvo s tromi kumpánmi, krúžok maliarov ho neprijíma medzi seba) a Žltý lev (symbol múdrosti; opustený a chorý maliar umiera).
    Žánry:DramaHudební
    74%
    Filozoficky ladená filmová balada o neľahkom životnom údele maliara-naivistu Nika Pirosmanišviliho. Neobyčajne emotívne sa tu prejavuje jeden zo základných motívov Šengelajovej tvorby - motív samoty, tu prezentovaný ako pocit odcudzenosti čestného umelca v spoločnosti. Svojrázna poetika filmu pramení aj z premyslenej výtvarnej štylizácie záberov a sekvencií. Film, ktorý chce priblížiť tajomný proces umeleckej tvorby a naučiť vidieť krásu v najvšednejších životných prejavoch, je komponovaný do štyroch noviel: Žirafa (symbol plachosti a mlčania, príchod Pirosmaniho do mesta), Biela krava (symbol pokoja a optimizmu, Pirosmani ešte nie je profesionálny maliar), Knieža (takú prezývku získal v bohémskom období svojho života; ľúbostný románik, priateľstvo s tromi kumpánmi, krúžok maliarov ho neprijíma medzi seba) a Žltý lev (symbol múdrosti; opustený a chorý maliar umiera).
    Žánry:DramaHudební
    4
  • Veris ubnis melodiebi
    Veris ubnis melodiebi (1973)
    Film
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    73%
    Tento muzikál vychází ze starých gruzínských vaudeville a her. Počátek 20. století, starý Tbilisi je v chaosu a zmatku. Chudé rodině Pavla pomáhá záhadná víla: v jeho starém, zanedbaném krbu hoří skutečné dřevo a najednou se objeví hrnec s masem. Dobrou vílu zosobňuje pradlena Vardo, která pomáhá nejen chudému Pavlovi, ale i dalším rodinám v této čtvrti. Vardo zná ve městě mnoho lidí, ale nikdo nikdy netušil, že je schopna dělat zázraky. Pestré lidové melodie, veselé písně a temperamentní tance nenechají žádného diváka lhostejným. V hlavní roli září skvělá gruzínská herečka Sofiko Chiaureli.
    5

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.