Mercedes Sampietro Marro, narozená 24. ledna 1947 v Barceloně, Katalánsko, Španělsko, je významná španělská herečka a režisérka, která se stala jednou z nejvýraznějších osobností španělské kinematografie. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu zahájila v roce 1970 jako divadelní herečka. Na filmovém plátně debutovala v roce 1977 ve snímku Jaimeho Chávarriho A un dios desconocido (To an Unknown God), kde se poprvé představila po několika zkušenostech s dabingem. Její talent byl brzy rozpoznán a stala se jednou z nejvyhledávanějších hereček španělské kinematografie. Spolupráce s Pilar Miró Zásadní pro její kariéru byla spolupráce s režisérkou Pilar Miró, s níž natočila pět filmů. Jejich první společný projekt, Gary Cooper, que estás en los cielos (1980), jí přinesl mezinárodní uznání a ocenění za nejlepší herecký výkon na 12. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě v roce 1981. V tomto filmu ztvárnila Andreu Sorianu, ženu, která upřednostnila profesní úspěch před osobními vztahy. Film se stal jedním z klíčových děl španělské kinematografie 80. let. Jejich spolupráce pokračovala filmy Werther (1986), moderní adaptací románu Johanna Wolfganga von Goetha, kde ztvárnila Carlotu, silnou a nezávislou ženu, která se stane objektem lásky hlavního hrdiny. V roce 1993 pak natočily El pájaro de la felicidad (The Bird of Happiness), kde Mercedes hrála Carmen, restaurátorku uměleckých děl, která po traumatickém zážitku přehodnocuje svůj život a vydává se na cestu do minulosti. Za tento výkon získala ocenění Ondas Awards za nejlepší herecký výkon. Vrchol kariéry a mezinárodní úspěch Skutečný vrchol její kariéry přišel v roce 2002 s argentinsko-španělským filmem Lugares comunes (Common Ground) režiséra Adolfa Aristaraina. Za roli Liliany Roviry, sociální pracovnice a dcery španělských republikánských exulantů, kteří se usadili v Argentině, získala prestižní cenu Goya za nejlepší ženský herecký výkon. Film vypráví příběh manželského páru, který se po nuceném odchodu do důchodu musí vyrovnat s novou životní situací v době ekonomické krize v Argentině. Významné role v novém tisíciletí V roce 2001 excelovala ve filmu Silencio roto (Broken Silence) režiséra Montxa Armendárize, kde ztvárnila Teresu, majitelku baru a tetu hlavní hrdinky. Film se odehrává ve španělské vesnici v letech 1944-1948 a zachycuje život a represe během frankistického režimu. Za tento výkon získala ocenění CEC Award za nejlepší vedlejší ženský herecký výkon. V roce 2005 se objevila ve filmu Obaba téhož režiséra, kde hrála matku Miguela, jednoho z obyvatel tajemné baskické vesnice. Film byl vybrán jako španělský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, ačkoli nominaci nakonec nezískal. V roce 2006 ztvárnila matku hlavního hrdiny ve filmu Salvador (Puig Antich) režiséra Manuela Huergy, který vypráví příběh anarchisty a bankovního lupiče Salvadora Puiga Anticha, jehož poprava v roce 1974 za Francovy diktatury vyvolala nepokoje, které pomohly Španělsku přejít k demokracii. Dabingová kariéra a vedení filmové akademie Vedle své filmové kariéry je Mercedes Sampietro také uznávanou dabérkou, která propůjčila svůj hlas mnoha zahraničním herečkám včetně Meryl Streep, Diane Keaton, Kim Basinger a Catherine Deneuve. V letech 2003 až 2006 zastávala funkci prezidentky Španělské akademie filmového umění a věd (Academia de las Artes y las Ciencias Cinematográficas de España), což svědčí o jejím respektu v rámci španělské filmové komunity. V roce 2003 jí byla udělena Národní cena za kinematografii ve Španělsku. Umělecký přínos Mercedes Sampietro je známá svým intenzivním, citlivým a autentickým hereckým projevem. Její schopnost ztvárnit komplexní ženské postavy v různých životních situacích z ní učinila jednu z nejrespektovanějších hereček španělské kinematografie. Její filmografie zahrnuje desítky filmů, v nichž často ztvárňuje silné, nezávislé ženy čelící osobním či společenským výzvám. Její herecký styl se vyznačuje přirozeností a schopností vyjádřit hluboké emoce i v těch nejsubtilnějších momentech.

Fugitiva