Arthur Rubin

Arthur Rubin (16. června 1926 – 22. července 2023) byl americký herec, zpěvák, divadelní manažer a producent. Proslavil se především svým tenorovým hlasem a spoluprací s legendárním režisérem Melem Brooksem. Počátky kariéry Arthur Rubin zahájil svou profesionální kariéru v roce 1950 jako tenor ve sboru Radio City Music Hall, kde působil jako hlavní tenorista. Jeho výjimečný hlas mu otevřel dveře k operním vystoupením, kdy zpíval hlavní role s Philadelphia La Scala Opera. V roce 1951 debutoval na Broadwayi v revue Two on the Aisle, kde poskytoval zákulisní vokály pro Berta Lahra. Následovaly role v broadwayských produkcích jako Can-Can, Silk Stockings a The Most Happy Fella, kde uvedl píseň "Abbondanza". Jeho divadelní kariéra pokračovala účinkováním v inscenacích At the Grand, Juno, Kean a Here's Love, kde ztvárnil postavu Tammany O'Halloran. Filmová kariéra Ve filmové branži se Arthur Rubin nejvýrazněji zapsal spoluprací s režisérem Melem Brooksem. V roce 1967 se objevil v kultovní komedii The Producers, kde ztvárnil roli Arthura Packarda, jednoho z uchazečů o roli Hitlera v muzikálu "Springtime for Hitler". Přestože šlo o menší roli, stala se součástí jednoho z nejslavnějších filmů Mela Brookse, který získal Oscara za nejlepší původní scénář. V roce 1993 Rubin opět spolupracoval s Brooksem na filmu Robin Hood: Men in Tights, kde propůjčil svůj hlas hlavní postavě Robina Hooda, kterého hrál Cary Elwes. Jako zkušený tenor nahrál zpívané části, které vyžadovaly profesionální pěvecký výkon. Film se stal kultovní komedií a jedním z nejoblíbenějších děl Mela Brookse. V roce 1995 se objevil ve filmu The Inner Voice, dramatu režiséra Francesca Lucente o ambiciózním filmaři, který se snaží prosadit v Hollywoodu. Film vypráví příběh muže, jehož slepá ambice ho vede k tomu, že ztratí ze zřetele vše a všechny kolem sebe, dokud nepřijde o všechno a neuvědomí si, že respekt a přátelství jsou jediné hodnoty, na kterých záleží. Divadelní management a produkce Aby doplnil svůj příjem jako herec, pracoval Rubin také jako jevištní manažer a asistent jevištního manažera na broadwayských produkcích Silk Stockings, The Most Happy Fella, The Music Man, Greenwillow, West Side Story a Wildcat. Po ukončení představení Here's Love v roce 1964 se rozhodl zaměřit na zákulisní role, protože, jak sám řekl: "Nikdy nebudu hlavní hvězdou a nevydělám velké peníze. Ale myslím, že se mohu prosadit na obchodní straně, protože jsem vždy měl obchodní cit." V roce 1975 se připojil k Nederlander Organization, nejprve jako generální manažer a později jako viceprezident. Během jeho působení organizace rozšířila své portfolio o divadlo Marquis Theatre. V roce 1981 se Rubin pustil do produkce s obnovenou inscenací Can-Can. V průběhu následujících dvanácti let byl producentem nebo spolupracujícím producentem dalších 13 divadelních událostí na Broadwayi, včetně koncertů Shirley Bassey a Smokey Robinsona a obnovených inscenací Cafe Crown, Peter Pan a Sweet Charity, za kterou získal cenu Tony. Pozdější kariéra a odkaz I po přechodu k produkci Rubin příležitostně vystupoval. Od roku 1960 do roku 1980 se objevoval v každoročním Milliken Breakfast Show, průmyslovém muzikálu uváděném společností Milliken & Company. Účinkoval také v koncertní verzi muzikálu Follies od New York Philharmonic a v dalších produkcích. Arthur Rubin zemřel 22. července 2023 ve věku 97 let. Zanechal po sobě významný odkaz v americkém divadle a filmu, kde vynikal jako všestranný umělec s výjimečným hlasem a obchodním talentem. Jeho spolupráce s Melem Brooksem zůstává důležitou součástí historie americké filmové komedie.