Stanislav Štepka

Stanislav Štepka, narozen 26. července 1944 v Radošině, je slovenský dramatik, herec, režisér, scenárista a zakladatel Radošinského naivného divadla. Pochází z rodiny zedníka Michala Štepky a jeho ženy Anny jako třetí z pěti dětí. Po absolvování gymnázia v Piešťanech vystudoval v roce 1965 Pedagogickou fakultu v Nitře se zaměřením na slovenštinu a dějepis. Později, v roce 1977, dokončil také studium žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Zakladatel a duše Radošinského naivného divadla Stanislav Štepka je především známý jako zakladatel a umělecký šéf Radošinského naivného divadla (RND), které založil v roce 1963. Divadlo mělo svou první premiéru 25. prosince 1963 s jeho hrou Nemé tváre alebo Zver sa píše s veľkým Z. Od té doby je Štepka jediným autorem všech her, které se v divadle uvádějí, což je považováno za světovou raritu. Za více než šest desetiletí existence napsal pro RND 70 původních inscenací, které byly uvedeny na více než 11 000 představeních pro téměř čtyři miliony diváků. Dramatická tvorba a poetika Štepkova dramatická tvorba se vyznačuje specifickým humorem, naivitou a lidovostí, pod jejímž povrchem se často skrývají závažná etická a společenská témata. Jeho hry se zabývají bouráním mýtů a falešných iluzí (Jááánošííík, Ako sme sa hľadali), pacifismem a kritikou lidské hlouposti (Pitva, Z duba padol, oddýchol si, Pŕŕŕ) a především otázkami morálky a lidskosti (Človečina, Slovenské tango, Ženské oddelenie, Lás-ka-nie). V 70. a 80. letech musely jeho hry procházet složitým schvalovacím procesem, kdy je posuzovaly různé komise, což bylo typické pro období normalizace. Filmová kariéra Vedle své divadelní činnosti se Stanislav Štepka prosadil také jako filmový herec. Jeho herecká kariéra začala v RND, odkud se postupně dostal i na filmové plátno. První film, ve kterém se objevil, byl Otec ma zderie tak či tak (1980) režiséra Otakara Krivánka. V tomto snímku natočeném podle prózy Vincenta Šikuly Prázdniny so strýcom Rafaelom ztvárnil otce malého Vinca, chlapce toužícího hrát v dechové kapele navzdory tomu, že podle učitelů nemá hudební sluch. Mezi jeho další významné filmové role patří účinkování v oceňovaném filmu Sedím na konári a je mi dobre (1989) režiséra Juraje Jakubiska. Tento snímek, který vypráví příběh dvou válečných navrátilců v poválečném Československu, je považován za jeden z nejlepších filmů slovenské kinematografie. Štepka se zde objevil po boku známých herců jako Bolek Polívka a Ondřej Pavelka. V roce 1995 si zahrál ve filmu Záhrada režiséra Martina Šulíka, který získal šest Českých lvů a stal se filmovou událostí roku. Tento poetický snímek vypráví příběh třicátníka Jakuba, který hledá nový smysl života v dědečkově opuštěném domě na venkově. Štepka zde byl součástí vynikajícího hereckého obsazení, které zahrnovalo Romana Luknára, Mariána Labudu st. a Zuzanu Šulajovou. Kromě těchto filmů účinkoval také ve snímcích Správca skanzenu (1980), Neha (1991) a Rebelové (2001). Některé z jeho divadelních her byly rovněž zfilmovány, což dále rozšířilo jeho vliv na slovenskou kinematografii. Rozhlasová a televizní tvorba V letech 1976 až 1983 působil Stanislav Štepka jako redaktor Československého rozhlasu v Bratislavě, kde spolu s Milanem Markovičem připravoval cyklickou zábavnou relaci Variácie. Jeho divadelní hry byly také adaptovány pro rozhlas a televizi, čímž se dostaly k širšímu publiku. Ocenění a uznání Za svou uměleckou činnost získal Stanislav Štepka řadu ocenění. V roce 2005 mu byl udělen titul Doctor honoris causa na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. V roce 2006 mu prezident republiky udělil Pribinův řád II. třídy. Je také držitelem ocenění Zlaté pero a Krištáľové krídlo za celoživotní dílo. Současnost I ve svých 80 letech zůstává Stanislav Štepka aktivní jako autor, herec a umělecký šéf Radošinského naivného divadla. Nadále píše nové hry, které oslovují diváky všech generací. Jak sám říká, nejlépe se cítí v divadle během představení, kde zapomíná na všechny starosti. V současnosti žije v Bratislavě, je ženatý a má dvě děti. Stanislav Štepka patří k nejvýznamnějším osobnostem slovenské kultury. Jeho jedinečný přístup k divadlu, kombinující humor, lidovost a hluboké společenské poselství, ovlivnil generace diváků a umělců. Jeho filmové role, ačkoli méně početné než jeho divadelní tvorba, představují důležitou součást slovenské kinematografie a dokládají jeho všestranný talent.