Růžena Smolíková

Milada Smolíková, rozená Ortová, 18. října 1891, Praha-Bubny – 1. listopadu 1972, Praha, česká divadelní a filmová herečka. Původ a vzdělání Milada Smolíková se narodila v rodině truhláře Jana Orta v pražských Holešovicích-Bubnech. Její matka Františka, rozená Roytová, byla dcerou kováře z Vysokého Chlumce u Sedlčan, zemřela však v mladém věku na tuberkulózu a otec se znovu oženil. Obecnou školu absolvovala ve Vysokém Chlumci, kde žila u babičky. V Praze pak dokončila měšťanku a soukromou obchodní školu (1905–1906). Po studiích pracovala jako úřednice a současně se věnovala ochotnickému divadlu, vystupovala s letenským divadelním spolkem v hostinci U Štorkánů. Tajně navštěvovala soukromou dramatickou školu Ludmily Danzerové (1909-1911). Divadelní kariéra Proti vůli rodiny se rozhodla odejít k divadlu a nastoupila k divadelní společnosti K. F. Štětky (1912-1914), před první světovou válkou krátce hrála ve společnosti J. Hodra. Její první profesionální angažmá bylo ve Švandově divadle (1915-1920). Po vzniku republiky působila v Uranii (1920-1921), na Revoluční scéně (1921-1922), v Divadle Vlasty Buriana (1924-1928) a v roce 1928 vstoupila na prkna Vinohradského divadla. V Intimním divadle se seznámila s hercem Františkem Smolíkem, za kterého se v říjnu 1920 provdala. Když v roce 1934 František Smolík dostal nabídku do Národního divadla, přijal ji pouze s podmínkou, že bude angažována i jeho manželka. Od roku 1934 byla tedy Milada Smolíková členkou činohry Národního divadla, kde zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1960. Její posledním jevištním vystoupením byla role vdovy Klinkáčkové ve Fidlovačce, kterou hrála již jen jako host v letech 1961-1962. Filmová kariéra Milada Smolíková začala ve filmu vystupovat již v roce 1916. Během své kariéry hrála ve více než 50 filmech, a to až do roku 1958. Po získání prvního stálého angažmá v Praze se objevila v pěti němých filmech, ve dvou z nich hrála se svým manželem – Babička (1921) a Román hloupého Honzy (1926). Film objevil Miladu Smolíkovou dokonce dříve než jejího manžela. Její první rolí byla maličká role siluety ženy ve filmu Zlaté srdéčko z roku 1916. V němé verzi Babičky ztvárnila roli Babičky v mládí a v Románu hloupého Honzy se objevila po boku svého muže jako žena přednosty stanice. S příchodem zvukového filmu se Milada Smolíková začala ve filmu objevovat velmi často. Role byly různorodější než ty, které hrála v divadle, a lišily se i svým rozsahem – někdy šlo o jednu z hlavních rolí, častěji však o role vedlejší či epizodní. V letech 1937-1939 hrála v 17 filmech. Do roku 1945 ztvárnila menší role ve více než třiceti filmech různých žánrů. Například v letech 1938-1939 natočila třináct titulů. Z jejích rolí, většinou služebných, bytných nebo kuchařek, stojí za zmínku komedie Hrdinný kapitán Korkorán (1934), Škola základ života (1938), Andula vyhrála (1938) nebo Valentin Dobrotivý (1942). Městské paničky ztvárnila v historických komediích Cech panen kutnohorských (1938) a Počestné paní pardubické (1944). Herecký profil a osobní život Jako herečka byla Smolíková typicky český maminkovský typ. Nebyla ani tak uplakaná jako Antonie Nedošinská, ani tak pansky vznešená jako Růžena Nasková – byla prostě tak akorát. Její maminky byly hodné, laskavé, ale také svérázné a svou vyřídilkou bránící svá kuřata. Byla ztělesněním české mámy. V divadle byla typickou představitelkou prostých žen z lidu, drobných postav, které vytvářela přímočaře prostou realistickou metodou. Ve filmu byl její výkon velmi civilní, a tedy přesvědčivý. Nikdo jiný neměl na životě a díle Františka Smolíka takový podíl jako právě jeho žena Milada. Smolíková svému muži neustále usnadňovala uměleckou práci, odstraňovala mu překážky z cesty, střežila jeho čas i zdraví. Dobře věděla, že její talent nedosahuje talentu jejího muže, a možná si uvědomovala, že právě proto nedošla tam, kam ona sama dojít mohla. Byla si vědoma toho, že menší talent musí ustoupit tomu většímu, a nepovažovala to za neštěstí. Měla plno zájmů a na rozdíl od svého muže, který byl uzavřený, byla velmi komunikativní a společenský typ. Byla doslovným souputníkem svého muže – narodila se ve stejném roce jako on a zemřela o pár měsíců později ve stejném roce. V šedesátých letech vážně onemocněla srdeční chorobou. Svého manžela Františka Smolíka (zemřel 26. ledna 1972) přežila jen o několik měsíců. V závěru života se o oba manžele starala Marta Navrátilová, sestra Milady Smolíkové, která s nimi bydlela již od roku 1949. Místem posledního odpočinku Milady Smolíkové i jejího manžela je hřbitov v Praze v Bubenči. Za svou uměleckou práci získala Smolíková v roce 1953 vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1961 tituly Zasloužilá členka Národního divadla a Zasloužilá umělkyně.