Eduard Žemla

Eduard Žemla, 13. srpna 1944, Praha, Protektorát Čechy a Morava – 13. května 1983, Praha, herec Divadelní začátky a vzdělání Eduard Žemla pocházel z Prahy, kde se již během středoškolských studií začal zajímat o divadlo. Původně toužil stát se profesionálním fotbalistou a hrál ochotnické divadlo ve Vršovicích, ale nejprve se vyučil soustružníkem v Chiraně Záběhlice. Ke studiu herectví na DAMU byl přijat až na druhý pokus. Po absolutoriu v roce 1966 nastoupil do svého prvního profesionálního angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působil tři roky (1966-1969). Divadelní kariéra Slibnou hereckou kariéru rozvíjel především na jevišti Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (1969-1978), kde se stal oblíbeným představitelem mladých hrdinů a milovníků. Jeho herectví bylo podtrženo příjemnou sympatickou tváří. V roce 1978 změnil angažmá a stal se členem hereckého souboru Divadla Vítězného února v Hradci Králové (dnes Klicperovo divadlo), kde působil až do své předčasné smrti v roce 1983. Filmová a televizní tvorba Ve filmu a televizi během své krátké kariéry ztvárnil jen menší počet rolí, především kvůli mimopražskému angažmá. Před filmovou kamerou debutoval v roce 1972 jako stevard ve filmu Pan Tau v cirkusu režiséra Jindřicha Poláka. Ve stejném roce ztvárnil nevelkou postavu novináře v kriminálce Smrt si vybírá režiséra Václava Vorlíčka, kde hlavní role ztvárnili Václav Postránecký a Jana Šulcová. Mnohem významnější hereckou příležitost získal v roce 1973 ve filmu pro mládež Údolí krásných žab, kde ztvárnil jednu z hlavních rolí – zdravotníka a vedoucího tábora Mirka. Film režíroval Jiří Hanibal podle námětu a scénáře Stanislava Rudolfa. Téhož roku si zahrál také postavu poručíka Vlčka, spolupracovníka kapitána Exnera (Petr Kostka) v televizní inscenaci Bláznova smrt podle stejnojmenného románu Václava Erbena. Významné role a další umělecká činnost Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla postava Bartolomea Vanzettiho v dvojdílném televizním filmu Obhájce (1973), natočeném podle scénáře Jiřího Hubače v režii Antonína Dvořáka. Film byl inspirován skutečným americkým soudním případem a knihou Howarda Fasta "Utrpení Sacca a Vanzettiho". Mezi další televizní projekty patřily pohádka Čert na zemi (1975) podle předlohy Josefa Kajetána Tyla, televizní film Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1978) podle divadelní hry Vítězslava Nezvala a životopisný film Poslední koncert (1979) o českém houslistovi Josefu Slavíkovi. Svou poslední malou filmovou roli ztvárnil v komedii Cesta do vrabčího hnízda z roku 1982. Eduard Žemla byl také známý jako moderátor televizních soutěží. Často spolupracoval s rozhlasem, zejména se podílel na dramatizacích významných literárních děl, jako byla románová prvotina Ivana Olbrachta Žalář nejtemnější (1974), Až delfín promluví Roberta Merleho (1975) nebo Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (1980). Nahrával také mluvené slovo na gramofonové desky. Ve volných chvílích se věnoval kreslení – některé jeho kreslené vtipy otiskovaly noviny Mladá fronta a Svoboda.