Josef Svátek

Josef Svátek, narozen 8. února 1906 ve Žďáru nad Sázavou, zemřel 8. října 1976 v Praze, byl český herec a rozhlasový režisér. Vzdělání a počátky kariéry V letech 1924-1928 studoval na dramatickém oddělení brněnské Státní konzervatoře, kde patřil k nejtalentovanějším posluchačům. Během posledních dvou let studia pracoval jako elév činohry brněnského Národního divadla. Spolupráci s brněnskou odbočkou Radiojournalu zahájil již v roce 1926, kdy účinkoval v jeho prvních rozhlasových hrách. Od 15. května 1928 byl v rozhlase zaměstnán jako výpomocný inspicient, ale již 1. října 1928 narukoval na dvouletou vojenskou službu do Prešova. Po návratu z vojny se vrátil do brněnské rozhlasové stanice jako činoherní inspicient, kde spolupracoval s režiséry V. Šimáčkem, R. Waltrem, J. Honzlem a E. F. Burianem. Rozhlasová kariéra V rozhlase se Josef Svátek podílel na experimentálním vysílání literárně-dramatických pořadů, kde vynikal především ve "výrobě" nejrůznějších zvuků, v čemž dosáhl nevídaného mistrovství. Samostatně pracoval jako režisér folkloristických pořadů, různých pásem a pohádek pro děti, v nichž se dobře uplatňovala jeho péče o slovo a mluvenou řeč. Za svého brněnského působení jich natočil kolem 150 (například O Budulínkovi, O dřevěné krávě, obě 1951). Kromě režijní práce vykonával i nejrůznější administrativní a organizační činnosti, vypomáhal také jako hlasatel. Když v roce 1940 odešel Josef Bezdíček do Prahy, zaujal po něm místo režiséra brněnské stanice. Jeho slibně se rozvíjející kariéra byla však násilně přerušena v září 1941, kdy byl zatčen gestapem za údajné protiněmecké výroky. Půl roku byl vězněn a následně z příkazu pražského ústředí z rozhlasu propuštěn. Necelý rok pak spolupracoval jako herec s Moravským lidovým divadlem v Brně. Filmová kariéra Jako herec se Josef Svátek uplatnil v menších epizodních filmových rolích. Představoval "muže seriózního vzhledu a zajištěného postavení". Jeho filmografie zahrnuje několik významných českých filmů, kde ztvárnil menší, ale charakteristické role. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří: primář ve filmu Bomba (1957), primář ve filmu Případ Lupínek (1960), projektant ve snímku Tři tuny prachu (1960), krajský referent ve filmu Všude žijí lidé (1960), ceremoniář v Černé dynastii (1962), režisér v komedii Jak se zbavit Helenky (1967), ministr ve filmu Flirt se slečnou Stříbrnou (1969) a otec K. Antoše ve filmu 105% alibi (1959). Pozdější léta Josef Svátek působil jako pomocný režisér a asistent režie ve studiu Radiojournalu v Brně od roku 1928, později od roku 1955 pracoval v Praze. K nejvýznamnějším režijním počinům J. Svátka patří dramatizace Bassova románu Cirkus Humberto (1961) se skvělým hereckým obsazením - J. Průchou, R. Deylem, J. Vojtou, M. Růžkem, Gogolova Tarase Bulby (1962), Vavříkova historická scéna o Janu Husovi Říkali mu kacíř (1962) či Kožíkova Kateřina z Poděbrad (1979). Z pohádek režíroval například Čtvrtkovy O vepříku a kůzleti (1957-1958) nebo O loupežníku Rumcajsovi (1971), které později natočila i televize. Z klasických čtených pohádek režíroval například B. Němcové O bílém hadu, O labuti (obě 1968), Loupežnickou pohádku K. Čapka (1967), Wildeova Šťastného prince (1968) či Hauffovu O kalifu čápovi (1968). V roce 1971 odešel Josef Svátek do důchodu, ale externí spolupráce s rozhlasem pokračovala až do jeho smrti v roce 1976.