Ctibor Filčík (15. srpna 1920, Dolné Plachtince – 21. listopadu 1986, Bratislava) byl významný slovenský divadelní a filmový herec. Patřil k nejvýraznějším osobnostem slovenského divadla a filmu druhé poloviny 20. století. Začátky kariéry V mladosti prošel mnoha zaměstnáními – pracoval jako dělník, cestář či dozorce na celním úřadě v Bratislavě. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání v roce 1944. Jeho herecká dráha začala, když ho v rozhlase objevil Andrej Bagar, který mu nabídl místo v martinském Slovenském komorním divadle, kde působil jako herec v letech 1944–1948. Zde vytvořil přes čtyřicet postav. V roce 1948 se vrátil do Bratislavy, kde získal angažmá na Nové scéně, kde působil až do roku 1951. Vrchol divadelní kariéry Od roku 1951 se stal členem Činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde setrval až do své smrti v roce 1986. Zpočátku vytvářel milovnické úlohy, ale postupně se dostával k rolím, které vyžadovaly psychologicky propracované ztvárnění vnitřních rozporů, složité psychologie a často i démonických osobností. Jeho hereckým "oborem" se staly role osudových mužů, elegantních vzdělanců, racionálních pragmatiků a duševně decimovaných nihilistů. Vrcholem jeho divadelní kariéry byla role Goetze ve filozofické hře Jeana-Paula Sartra Diabol a Pán Boh (1965), za kterou sklidil uznání domácích i zahraničních kritiků. Mezi jeho další významné divadelní role patřil Franz Moor ve Schillerových Zbojnících (1955), Paľo v Karvašově Polnočnej omši (1959) nebo Pastor John Hale v Millerových Salemských bosorkách (1966). Filmová kariéra Ctibor Filčík patřil k nejvýznamnějším slovenským filmovým hercům své doby. Jeho filmografie zahrnuje desítky snímků, v nichž často ztvárňoval charakterově složité postavy. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří Hrajnoha v historickém velkofilmu Jánošík (1963) režiséra Paľa Bielika, kde byl součástí zbojnické družiny po boku Františka Kuchty v hlavní roli. Film se stal jedním z nejúspěšnějších slovenských filmů všech dob s návštěvností 5 milionů diváků. Mezi jeho další významné filmy patří Štyridsaťštyri (1957), kde ztvárnil kapitána Deutscha, a Kapitán Dabač (1959), kde hrál gardistu Slance. Výraznou stopu zanechal také ve filmu The Organ (1965) režiséra Štefana Uhera, který patří k významným dílům československé nové vlny. V pozdějších letech exceloval v psychologickém dramatu Mŕtvi učia živých (1983) režiséra Martina Hollého, kde ztvárnil přednostu kliniky. Jediným českým filmem, ve kterém se objevil, bylo historické drama Putování Jana Amose (1983) režiséra Otakara Vávry, kde hrál filozofa Descarta. Rozhlasová a televizní tvorba Kromě divadla a filmu byl Filčík vynikajícím rozhlasovým hercem. Nezapomenutelný je jeho Osmijanko, kterým uspával celé generace dětí. Za své rozhlasové herectví získal v roce 1963 Cenu Československého rozhlasu. Působil také v televizi, kde vynikl například v inscenaci Prípad jasnovidca Hanussena. V letech 1951–1957 pracoval jako externí pedagog na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Ocenění a odkaz Za své herectví i společenskou činnost získal Ctibor Filčík řadu ocenění, včetně Státní ceny Klementa Gottwalda (1965) a titulu zasloužilý umělec (1967). V roce 1991 mu byl udělen řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam. Pro jeho umělecký růst měl velký význam blízký vztah s režisérkou Magdou Husákovou-Lokvencovou, se kterou spolupracoval na řadě inscenací. Ctibor Filčík patří k nejvýznamnějším slovenským hercům 20. století. Jeho schopnost balancovat mezi herectvím racionálních rozměrů a sytých emočních kontur z něj učinila nezapomenutelnou osobnost slovenské kultury. Zemřel 21. listopadu 1986 v Bratislavě a pochován je v obci Pôtor.

Skrytý prameň