Vladimír Stach

Vladimír Stach, herec, 3. srpna 1926, Stráž nad Nežárkou – 5. listopadu 1974, Praha Divadelní začátky Vladimír Stach pocházel z jižních Čech a od dětství jej lákalo divadlo. Na přání rodičů začal studovat obchodní akademii, nakonec ale odešel k divadlu. Po druhé světové válce nastoupil na DAMU, kde absolvoval studium herectví (1951) a nastoupil do Krajského oblastního divadla v Českých Budějovicích. Mezitím absolvoval vojenskou službu, pak znovu hrál v Českých Budějovicích. Na této oblastní scéně vynikl především v Čapkově Bílé nemoci, ale i v klasickém repertoáru. Pražské angažmá Od roku 1958 až do smrti působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. Také toto působiště mu nabídlo řadu velkých rolí, například v Hrátkách s čertem, Strýčku Váňovi nebo Milencích z kiosku. Naposledy studoval hru Ženitba, při jejíž generální zkoušce zemřel na infarkt přímo na jevišti a ve svém kostýmu byl i pohřben. Filmová kariéra Filmografie Vladimíra Stacha čítá kolem třiceti rolí na stříbrném plátně i v televizi. Poprvé získal příležitost stát před filmovou kamerou ještě v době svého budějovického angažmá v zapomenutém dobrodružném titulu Ztracená stopa (1955). Po svém příchodu do Prahy začal točit častěji, ale byly mu souzeny vedlejší až epizodní úlohy. Několikrát si vyzkoušel úlohu uniformovaného příslušníka bezpečnosti (Každá koruna dobrá, 1961; Zločin v šantánu, 1968), v melodramatickém snímku Hvězda (1969) jej bylo možno vidět jako barmana, další povolání pak vystřídal v dalších filmech různých žánrů. Významné filmové role Výraznější roli podezřelého z vraždy si zahrál v kriminálce Vražda v hotelu Excelsior (1971). Fyzické předpoklady mu umožnily zahrát věrohodně Benita Mussoliniho ve Vávrově dvoudílné historické fresce Dny zrady (1973). Mezi jeho další filmy patřily například Jak se zbavit Helenky (1968), Ta třetí (1968), O Honzovi a princezně Félince (1968), Zázračný hlavolam (1967), Waterloo (1967), Transit Carlsbad (1966), Je Thierry Brévanne vinen? (1965), Ať žije republika (1965), Místenka bez návratu (1964), Spanilá jízda (1963), Pohled do očí (1961) a Zkouška pokračuje (1959). Televizní tvorba Koncem 60. let navázal Stach spolupráci i s televizí, hrál v inscenacích nebo záznamech divadelních her, objevil se i v několika seriálech, například Pan Tau (1969). Dobře si jej můžeme pamatovat ze seriálu Třicet případů majora Zemana (1975), kde v díle Bestie po boku Stelly Zázvorkové likvidoval lidi při přechodu přes hranice. To také byla jedna z jeho posledních prací před kamerou. V tomto díle ztvárnil roli převaděče, jenž si od zájemců o ilegální přechod hranic nechá zaplatit předem. Jeho žena (Stella Zázvorková) všechny nešťastníky zavedla do bažin, kde se utopili. Herecký styl a další aktivity Vladimír Stach dokázal dobře zahrát role komediální, až se sklony k frašce, ale jeho doménou byly především charakterní postavy dramatického vyznění, přičemž byl obsazován spíše do úloh lidovějších typů s nepříliš složitou psychologií. Vladimír Stach našel uplatnění také v rozhlase a v dabingu. V letech 1967-1973 navíc pedagogicky působil na DAMU. Osobitý herecký projev Vladimír Stach patřil k hercům, kteří dokázali přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav od komediálních až po dramatické. Jeho charakteristický zjev a výrazný hlasový projev mu umožňovaly ztvárňovat postavy s určitou autoritou, což se projevilo zejména v rolích představitelů moci nebo výrazných osobností. Přestože mu byly často svěřovány vedlejší role, dokázal jim vtisknout osobitý charakter a zapamatovatelnost. Jeho herecká kariéra byla náhle ukončena předčasnou smrtí ve věku 48 let, kdy zemřel na infarkt přímo na divadelním jevišti během zkoušky hry Ženitba.