Vilém P. Mlejnek

Vilém Prokop Mlejnek (19. února 1906, Praha – 29. července 1975, Rokytnice nad Jizerou) byl český hudebník, hudební skladatel, sbormistr, dirigent a příležitostný filmový herec. Jeho umělecká dráha byla primárně spjata s hudbou, ale díky svému hudebnímu talentu se objevil i v několika významných českých filmech. Vzdělání a hudební kariéra Vilém Prokop Mlejnek vystudoval klasické gymnázium a následně v letech 1920–1935 studoval na Pražské konzervatoři hru na violoncello, skladbu a dirigování. V roce 1925 si své hudební vzdělání doplnil studiem v Paříži. V letech 1926–1945 působil jako violoncellista v České filharmonii. Po válce vedl operu v Ústí nad Labem (1945–1946) a později operu v Kladně (1953–1954). V letech 1956–1959 zastával pozici šéfa činoherní hudby vinohradského Divadla československé armády. Současně byl činný jako sbormistr Filharmonického sboru a dirigent opery Studio. Dirigoval koncerty České filharmonie a Symfonického orchestru Českého rozhlasu a věnoval se rovněž komorní hudbě. Založil a vedl několik komorních sdružení a proslul zejména jako autor hudby k rozhlasovým hrám. Komponoval též pro divadlo a film. Filmová kariéra Vilém Prokop Mlejnek se ve filmech objevoval především v menších rolích, které často souvisely s jeho hudebním povoláním. Jeho filmový debut přišel v roce 1938 ve snímku Co se šeptá režiséra Huga Haase, kde ztvárnil studenta s kytarou a cellem. Tento film byl jedním z posledních, které Haas natočil před svým odchodem do emigrace. Snímek vznikal v nádherných zahradách průhonického zámku a byl Haasovým nostalgickým rozloučením s Československem. V roce 1944 se Mlejnek objevil ve filmu Rozina sebranec režiséra Otakara Vávry, kde ztvárnil roli žebráka s píšťalkou. Tento historický velkofilm byl do té doby nejdražším českým filmovým projektem. Byl téměř celý natočen za německé okupace společností Lucernafilm a po osvobození jej dokončila Státní výroba filmů. Stal se prvním českým filmem uvedeným v osvobozené Československé republice. Mlejnek zde působil nejen jako herec, ale také jako odborný poradce pro hudební historii. Ve stejném roce účinkoval i v komedii Počestné paní pardubické. Tento film režiséra Martina Friče vypráví příběh laskavého a útlocitného pardubického kata Jiřího, který by se rád zbavil svého "sníženého" řemesla. Prakticky jej nevykonává a je dobře živ ze svého léčitelství a ranhojičství. V roce 1948 si zahrál hudebníka ve filmu Železný dědek režiséra Václava Kubáska. Tento snímek vypráví příběh strojvůdce Matyse, který za druhé světové války při náletu hloubkových letců zachrání svou lokomotivu, přičemž je sám zraněn. Čeká pak doma na uzdravení a na konec války a těší se, že bude znovu na opravené lokomotivě jezdit. Svou filmovou kariéru Mlejnek uzavřel v roce 1949 rolí člena pěveckého sboru v komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky režiséra Josefa Macha. Hlavní postavu zde ztvárnil Saša Rašilov st. jako obtloustlého, akurátního a v rodině mírně despotického pana Tříšku, který pracoval jako bytový referent, čímž si zcela narušil psychickou odolnost. Zamýšlený odpočinek v lůně venkova, kam odjel s celou svou rodinou, však dopadne zcela jinak, než jak očekával. Hudební tvorba pro film Kromě hereckých rolí se Vilém Prokop Mlejnek podílel na několika filmech i jako hudební skladatel a odborný poradce. Jako skladatel je uváděn u filmu Počestné paní pardubické (1944) a také u filmů Co se šeptá (1938) a Železný dědek (1948). Jako odborný poradce spolupracoval na filmech Rozina sebranec (1945) a Nezbedný bakalář (1946). V roce 1946 působil také jako odborný poradce na životopisném filmu Housle a sen režiséra Václava Kršky o houslistovi Josefu Slavíkovi. Odkaz Vilém Prokop Mlejnek patřil k všestranným umělcům, kteří svůj talent uplatnili v různých oblastech. Přestože ve filmu vystupoval především v menších rolích, jeho přínos české kinematografii spočíval zejména v odborném hudebním poradenství a komponování filmové hudby. Jeho hudební vzdělání a zkušenosti z České filharmonie mu umožnily přispět k autenticitě historických filmů a obohatit je po hudební stránce. Zemřel 29. července 1975 v Rokytnici nad Jizerou ve věku 69 let.