Marie Krejčová

Marie Tomášová-Krejčová, narozena 18. dubna 1929 v Dobrovici u Mladé Boleslavi, byla významná česká divadelní a filmová herečka, recitátorka a držitelka Ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Počátky kariéry a vzdělání Marie Tomášová pocházela z rodiny prostých poměrů, ale její rodiče měli blízký vztah k umění, literatuře a hudbě. Od dětství četla českou a ruskou klasiku, hrála na klavír, věnovala se zpěvu a zdokonalovala svůj mluvený projev častou veřejnou recitací. Za války nebyla přijata na gymnázium, studovat začala až po válce. Po maturitě se přihlásila na DAMU, kde absolvovala studium herectví v roce 1952. Ještě během studií hostovala v Národním divadle. Svá první angažmá strávila mimo Prahu - působila v Horáckém divadle v Jihlavě (1952-1953) a Krajském oblastním divadle v Plzni (1953-1955). Zlatá éra v Národním divadle V roce 1955 se Marie Tomášová stala členkou činohry Národního divadla v Praze, kde působila deset let a vytvořila na čtyři desítky rolí klasického i moderního repertoáru. Její lyrický dívčí herecký projev zaujal pražské režiséry a brzy se stala jednou z nejvýraznějších hereček své generace. Ztvárnila významné role v převážně klasickém repertoáru domácích i zahraničních autorů - zaujala v představeních Racek, Strakonický dudák a výrazně se uplatnila v několika Shakespearových hrách (Večer tříkrálový, Hamlet, Král Lear, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské). V této době již spolupracovala se svým budoucím manželem Otomarem Krejčou, který byl v Národním divadle režisérem a šéfem činohry. Jejím častým hereckým partnerem byl Jan Tříska, s nímž ztvárnila titulní role v jedné z nejslavnějších shakespearovských inscenací v dějinách českého divadla – Romeo a Julie v režii Krejči z roku 1963. Filmová kariéra Přestože byla Marie Tomášová především divadelní herečkou, vytvořila také řadu významných filmových rolí. Její filmový debut přišel v roce 1952, kdy ztvárnila titulní roli ve filmovém přepisu románu Ivana Olbrachta Anna proletářka. Následovaly role v husitské trilogii Otakara Vávry (Jan Hus, Jan Žižka), kde hrála Johanku. Diváci si ji pamatují také jako nešťastnou Dorotku ve Strakonickém dudákovi (1955). Charakterově vyzrálejší postavy vytvořila v dnes už méně známých filmech Zářijové noci a Váhavý střelec. Výraznou úlohu služky Hanky dostala v dramatu Morálka paní Dulské. Role v dramatu Taková láska z roku 1959 jí vynesla ocenění za nejlepší herečku roku v divácké anketě. Celkem se objevila ve 35 celovečerních či televizních filmech, mezi další patří Markéta Lazarová nebo Dům na Ořechovce. Divadlo Za branou a pozdější kariéra V polovině 60. let Otomar Krejča nenalezl dostatek uplatnění a pochopení u vedení Národního divadla, načež v roce 1965 založil vlastní Divadlo Za branou, kam jej téhož roku následovala i Marie Tomášová. V tomto divadle se stala spolu s Janem Třískou hlavní protagonistkou souboru. V roce 1968 Tomášová a její manžel podepsali manifest Dva tisíce slov proti autoritativnímu komunistickému režimu v Československu. Divadlo Za branou bylo z politických důvodů v roce 1972 uzavřeno a Tomášová měla prakticky zákaz vystupování. V následujících letech byla zaměstnána v Supraphonu a díky Lyře Pragensis mohla občas předvést alespoň své recitační dovednosti v rámci lyrických pásem, kde vyzrála ve skvělou recitátorku poezie. V roce 1977 odmítla podepsat tzv. antichartu. Na filmové plátno se vrátila až v roce 1982 v menší roli ve snímku Poslední vlak. S Otomarem Krejčou, s nímž dlouhodobě spolupracovala, uzavřela manželství v roce 1986. Návrat do divadelního světa nastal až po roce 1989 spolu s obnovením Divadla za branou II, kde se divákům po dlouhých letech představila rolí Raněvské v Čechovově Višňovém sadu. Toto divadlo však trvalo pouhé tři roky a v roce 1994 definitivně zaniklo. Marie Tomášová-Krejčová zemřela 25. května 2025 v Mělníku ve věku 96 let.