Božena Půlpánová

Božena Půlpánová, narozena 31. března 1900 v Praze, zemřela 29. října 1968 v Praze, byla významná česká herečka, pedagožka, recitátorka a publicistka. Díky své přirozené inteligenci a talentu se stala jednou z výrazných osobností českého divadla první poloviny 20. století, ačkoliv její filmografie byla poměrně skromná. Vzdělání a divadelní kariéra Božena Půlpánová vystudovala reálné gymnázium v Praze a následně pokračovala ve studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (1919-1922). Souběžně se věnovala herecké a pěvecké průpravě, studovala zpěv v pěvecké škole u H. Vetterové a rozvíjela svůj talent pro recitaci poezie. Její divadelní kariéra začala v roce 1922, kdy nastoupila jako elévka do Národního divadla. Po dvou letech přešla do Švandova divadla, kde působila v letech 1924-1928. Poté se vrátila do Národního divadla jako stálá členka činohry a zůstala zde až do svého odchodu na odpočinek v roce 1961. Na jevišti Národního divadla vytvořila celou řadu výrazných postav, od mladých zamilovaných dívek až po psychologicky náročné a složité charaktery. Její herecký projev byl charakteristický pro ženy nesentimentální, rozumové, s ironickým postojem a silnou vnitřní energií. Filmová kariéra Navzdory své bohaté divadelní kariéře se Božena Půlpánová před filmovou kamerou objevila pouze dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1948 v melodramatickém snímku Léto, který byl natočen podle divadelní hry Fráni Šrámka. V tomto filmu, který režíroval K. M. Walló, ztvárnila roli hospodářovy ženy. Děj filmu se odehrává na venkovské faře, kde mladý student prožívá své první milostné poblouznění a lehkomyslný básník naruší poklidné soužití manželského páru. Podruhé a naposledy se před filmovou kamerou objevila v roce 1959 ve filmu Křižovatky režiséra Pavla Blumenfelda, kde hrála menší roli sociální pracovnice. Tento psychologický snímek vypráví příběh osmnáctiletého Dalibora Daňka, který vyrostl v dětském domově a zapletl se se skupinou pašeráků. O dva roky později si ještě zahrála v televizním filmu Magdalena Dobromila Rettigová (1961), který byl adaptací stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska. Pedagogická a další činnost Kromě herectví se Božena Půlpánová významně věnovala pedagogické činnosti. Po skončení druhé světové války vyučovala na pražské Státní konzervatoři přednes melodramu (1945-1951) a na DAMU v Praze (1951-1954 a 1961-1968) vyučovala herectví až do své smrti. Byla také obdivovatelkou a propagátorkou myšlenek K. S. Stanislavského. Výraznou stopu zanechala i v rozhlase, kde často vystupovala jako recitátorka. Proslavila ji zejména rozhlasová adaptace Čapkovy Bílé nemoci z roku 1958, kde namluvila roli Matky. Odbojová činnost Za druhé světové války se Božena Půlpánová aktivně zapojila do protinacistického odboje. Stala se členkou Národně revolučního výboru české inteligence, který vedl Vladislav Vančura, a také spolupracovala s novinářem Juliem Fučíkem. Za svou odbojovou činnost byla v období od 12. května do 8. prosince 1942 vězněna na Pankráci a v Terezíně. Na rozdíl od některých svých kolegů měla štěstí a nebyla popravena. V roce 1958 jí byl udělen čestný titul Zasloužilá umělkyně.