Monica Nickel

Monica Krystyna Nickel, narozena v Polsku, polsko-italská herečka, která se prosadila především v evropské kinematografii 70. a 80. let 20. století. Počátky kariéry Monica Nickel zahájila svou hereckou kariéru v polovině 70. let, kdy se objevila v několika italských filmech. V roce 1976 debutovala ve snímku Mandinga, kde ztvárnila postavu Elizy Foster (pod pseudonymem Kristina Nichel). Ve stejném roce se objevila také v erotickém dramatu Il compromesso... erotico (Menage a quattro), kde byla uvedena jako Krystyna Nickel. Její raná filmografie naznačuje, že se zpočátku prosazovala především v žánrových filmech, které byly v té době v italské kinematografii populární. Období nazisploitation a erotických filmů V roce 1977 se Monica Nickel objevila ve dvou kontroverzních filmech z žánru nazisploitation - Women's Camp 119 (KZ9 - Lager di Sterminio) režiséra Bruna Matteiho, kde ztvárnila roli židovské vězeňkyně, a Casa privata per le SS (Private House of the SS). Tyto filmy patřily k vlně italských exploatačních snímků, které kombinovaly válečnou tematiku s erotickými a násilnými prvky. V následujících letech pokračovala v podobných žánrových filmech, jako byl A Woman in the Night (1979) a Super Climax (1980), kde hrála postavu jménem Monica. Vrchol kariéry v 80. letech Počátek 80. let představoval pro Monicu Nickel vrchol její filmové kariéry. V roce 1981 ztvárnila hlavní roli Delly v erotickém dramatu Erotic Passion (Erotiko Pathos) řeckého režiséra Iliase Mylonakose. Film vypráví příběh devatenáctileté Delly, která po hádce s tetou skončí v nebezpečné společnosti kriminálníků. V tomto období se objevila také v menších rolích ve filmech Dolce gola a Kenn' ich, weiß ich, war ich schon! Významným milníkem v její kariéře byla role Julie ve francouzsko-švýcarském erotickém filmu Aphrodite (1982) režiséra Roberta Fuesta. Tento snímek, inspirovaný románem Pierra Louÿse, se odehrává na řeckém ostrově a sleduje skupinu návštěvníků zapletených do různých milostných vztahů. Film, v němž hlavní role ztvárnili Horst Buchholz a Valérie Kaprisky, byl uveden do francouzských kin v červenci 1982. Pozdější kariéra V roce 1983 se Monica Nickel objevila v italské vánoční komedii Vacanze di Natale režiséra Carla Vanziny, kde ztvárnila roli servírky Agathy. Tento film, považovaný za první tzv. "cinepanettone" (italský vánoční komediální film), se stal kultovním dílem italské kinematografie a odstartoval úspěšnou sérii vánočních komedií. Její filmová kariéra vyvrcholila v roce 1984 dvěma projekty. Objevila se v italském televizním mini-seriálu All'ombra della grande quercia a ve svém posledním známém filmu The Wild Beasts (Belve feroci) režiséra Franca Prosperiho, kde ztvárnila matku Carol. Tento hororový snímek vypráví o zvířatech z místní zoo, která se po kontaminaci vody drogou PCP dostanou na svobodu a terorizují město. Monica Krystyna Nickel byla charakteristická svým polsko-italským původem, který jí umožnil uplatnit se v mezinárodních produkcích. Během své kariéry používala různá jména, včetně Kristina Nichel a Krystyna Nickel. Její filmografie čítá přibližně 13 filmů, v nichž se představila především v žánrových snímcích, které byly typické pro evropskou kinematografii 70. a 80. let.