Hynek Kubasta

Hynek Kubašta (2. 9. 1931, Líny u Plzně – 14. 4. 2006, Blansko) byl český divadelní a filmový herec, který svou profesionální hereckou dráhu spojil především s divadelními prkny. Divadelní začátky Profesionální hereckou dráhu zahájil Hynek Kubašta v roce 1949 v oblastním divadle v Karlových Varech, kde působil až do roku 1958. Následovala krátká angažmá v Hradci Králové (1958-1959) a Uherském Hradišti (1959-1961). Od roku 1961 až do své smrti v roce 2006 byl i se svou manželkou, herečkou Vladunou Polanskou (1931-2006), členem souboru Městského divadla Zlín (dříve Divadla pracujících Gottwaldov). Disponoval velmi širokým výrazovým rejstříkem, hrál postavy tragické i komické (rytíř Světislav v Klicperově Hadriánovi z Římsů, Harpagon v Lakomci, Salieri v Amadeovi, Vávra v Maryše, hrabě Hubert v dramatizaci Maupassantovy Kuličky). Filmová kariéra Před filmovou kamerou se Hynek Kubašta poprvé objevil v roce 1963 ve snímku Tak blízko u nebe. Na rozdíl od divadla zůstal jeho herecký potenciál širokého rejstříku ve filmu zcela nevyužit. První zkušenost před kamerou učinil v Breberově lyrickém příběhu Tak blízko nebe (1963). Rozměr pouhých epizodek nepřesáhly ani další roličky majora (Ucho, 1969), uniformovaného úředníka (Koncert na konci léta, 1979), vedoucího osobního oddělení (Rytmus 1934, 1980), železničáře (Hurá za ním, 1988), zámečníka (Tobogan, 1989), prvního radního (Freonový duch, 1990) a recepčního (Rivers of Babylon, 1998). Významné filmové role Přestože Hynek Kubašta hrál ve filmu pouze epizodní role, některé z nich se objevily ve významných československých snímcích. Jedním z nich je film Ucho, který vznikl v roce 1969, v jehož posledních dnech byl předložen ke schválení, byť copyright na filmové kopii uvádí až rok 1970. Podle scénáře Jana Procházky snímek natočil režisér Karel Kachyňa s tehdejšími manžely Radoslavem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. Jde o typický trezorový film (a současně jeden z nejznámějších) – tehdejší cenzura jej nepustila do kin a na svoji premiéru v domácích kinech musel počkat až do ledna roku 1990. Ucho je komorní psychologické drama, v němž se objevují prvky satiry, frašky, grotesky, kriminálního filmu a dokonce i momenty hitchcockovského ladění. I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo "Důvěřuj, ale prověřuj". Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována "ucha" - odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna, které výborně zahráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Divadelní působení ve Zlíně Hynek Kubašta patřil k významným členům hereckého souboru zlínského divadla, které sídlí v budově slavnostně otevřené 11. listopadu 1967 premiérou Mahenova Jánošíka v režii Karla Pokorného. Herecký soubor v té době zdobila jména: Jarmila Doležalová, Jana Hliňáková, Zdeněk Hradilák, Dana Klášterecká, Hynek Kubašta, Jiří Maršálek, Steva Maršálek, Eva Matalová, Věra Nováková, Gustav Opočenský, Vladuna Polanská, Karel Semerád, Stanislav Tříska, Zdeněk Vašek, Miloš Vosmanský a řada dalších. Herecký soubor dále posílili Věra Nováková, Vladuna Polanská, Dana Klášterecká, Libuše Štědrá, Hynek Kubasta, Zdeněk Hradilák, Steva Maršálek, Gustav Opočenský, Jana Hliňáková, Jarmila Doležalová, Stanislav Tříska nebo Karel Semerád. Hynek Kubašta zůstal věrný zlínskému divadlu až do konce svého života, kdy zemřel 14. dubna 2006 v Blansku.