August Bischof

August Josef Bischof, narozen 24. listopadu 1889 ve Steinschönau (Kamenický Šenov) v Čechách, zemřel 24. listopadu 1979, byl významný sklářský umělec a příležitostný herec. August Bischof se narodil v severočeském sklářském centru jako nejstarší ze šesti dětí sklářského malíře Augusta Bischofa a jeho manželky Emilie Löhnert, která také pocházela z rodiny sklářských umělců. Sklářské řemeslo mělo v jeho rodině dlouhou tradici po několik generací. Přestože byl primárně sklářským umělcem, jeho jméno se objevuje i v souvislosti s filmem. Sklářská kariéra Bischof patřil k nejlepším sklářským gravérům své doby. Své první zkušenosti s průmyslovou výrobou získal během téměř ročního působení v Schreiberhau. Od firmy Carl Lorenz Jun. dostával stále náročnější zakázky, které vykonával v domácí dílně s gravírovacím nástrojem s nožním pohonem. V období s menším množstvím zakázek pracoval jako číšník v různých restauracích a hotelech. V lednu 1915 byl Bischof povolán k pěchotě rakousko-uherské armády a do roku 1918 sloužil na frontě. Po válce se vrátil ke sklářskému řemeslu a 1. října 1918 se oženil s Julianou Pauline Jank, s níž měl syna Waltera Bischofa. V letech 1920 až 1925 pracoval na zakázkách pro světovou výstavu v Paříži, kde vytvořil i svůj slavný motiv "Welle-Woge" (Vlna). Jeho díla byla vystavena v československém a rakouském pavilonu a většina z nich se později dostala do významných světových muzeí. Za své umění získal diplom a po tomto uznání na světové výstavě dostával významné zakázky. Filmová kariéra August Bischof se objevil jako statista v československém uměleckém filmu Démanty noci režiséra Jana Němce z roku 1964. V tomto oceňovaném snímku, který vypráví o dvou židovských chlapcích uprchlých z transportu do koncentračního tábora, ztvárnil jednoho z lovců. Jeho role však byla omezena pouze na společenské scény. Zajímavostí je, že část filmu byla natáčena v "dobré světnici" Augusta Bischofa, jejíž zařízení se dnes nachází v soukromém vlastnictví. V tomto filmu se jako herečka objevila také jeho snacha Ilse Bischofová, manželka jeho mladšího syna Kurta Bischofa. Pozdější život Po druhé světové válce nebyl August Bischof jako uznávaný sklářský umělec německého původu vyhoštěn z bývalých Sudet. Pokračoval ve své práci v Československu. Teprve po smrti svého nejstaršího syna Waltera Bischofa v Magdeburgu následoval v roce 1969 svého mladšího syna Kurta Bischofa do německého Rheinbachu. V dílnách svých synů vytvořil až do své smrti 24. listopadu 1979 ještě několik krásných zakázkových prací. Mnoho jeho děl je dnes součástí soukromých sbírek a lze je nalézt například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Berlíně-Köpenicku a v muzeu Grassi v Lipsku. Pozůstalost Augusta Bischofa a jeho synů se nachází v soukromém vlastnictví jeho potomků.