Yôko Mizuki

Yôko Mizuki se narodila 26. srpna 1910 v Tokiu pod jménem Tomiko Takagi a stala se jednou z nejvýznamnějších japonských scénáristek. Absolvovala Bunka Gakuin a začínala jako herečka v Tokyo Left-Wing Theater. Po smrti otce ve věku 23 let začala psát divadelní hry, aby finančně podporovala svou rodinu. Během druhé světové války psala rozhlasové hry a inspirována svým učitelem ruštiny Toshio Yasumi začala psát filmové scénáře. Začátky filmové kariéry Její první scénář byl The Life of a Woman z roku 1949, který napsala společně s Yasumi. Mizuki byla aktivní v 50. letech během zlaté éry japonského studiového systému a proslavila se především spoluprací s režiséry Tadashi Imai a Mikio Naruse. V 50. letech byla jednou z nejpřednějších a nejoslavovanějších japonských scénáristek. Navzdory tomu, že psaní scénářů bylo výrazně mužskou profesí, Mizuki si vybudovala pozoruhodnou kariéru jako nezávislá spisovatelka, pracující jak pro velká studia, tak pro nezávislé produkce. Nejvýznamnější filmové úspěchy Mizuki napsala scénář k filmu Jun'ai Monogatari, který získal Stříbrného medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Jun'ai Monogatari (A Story of Pure Love) je japonský film z roku 1957 režírovaný Tadashi Imai. Také napsala scénáře k nekonvenčním tématům, jako byl film Kiku and Isamu z roku 1959, příběh o dvou míšencích na Okinawě. Kiku and Isamu je japonský film z roku 1959 režírovaný Tadashi Imai, který se zabývá tématem dětí ze smíšených vztahů. Později byla oceněna cenami Kinema Junpo za nejlepší scénář za své práce These Are Harbour Lights (1961), The Age of Marriage (1961), Sweet Sweat a Kwaidan. Sweet Sweat je japonský dramatický film z roku 1964 režírovaný Shirō Toyoda a Kwaidan je japonský antologický hororový film z roku 1964 režírovaný Masaki Kobayashi. Její práce získala několik cen za nejlepší scénář od Kinema Junpo a byla popsána v knize Women Screenwriters: An International Guide jako "jedna z nejdůležitějších a nejúspěšnějších japonských ženských scénáristek všech dob". Pozdější kariéra a odkaz V pozdější kariéře Mizuki rozsáhle pracovala pro televizi, mezi její práce patří Ryoma Forever (1968) pro Japanese Broadcasting Corporation (NHK). Mizuki zemřela 8. dubna 2003 v Ichikawa v prefektuře Chiba. Její bývalý domov byl přeměněn na Mizuki Memorial Museum. Před druhou světovou válkou byla krátce vdaná za režiséra a scénáristu Senkichi Taniguchi, který často spolupracoval s Akira Kurosawa.