Rudolf Macharovský

Rudolf Macharovský, 21. 2. 1909, Praha, Rakousko-Uhersko – 22. 3. 1978, Karl-Marx Stadt, NDR, herec, tanečník a choreograf

Rudolf Macharovský se narodil v Praze ještě v době Rakousko-Uherska. O jeho rodině či poměrech, kde vyrůstal, se v dostupných pramenech nedočteme - znám je teprve jeho umělecký křest z poloviny 20. let, kdy se u Marty Aubrechtové (1903-1986) věnoval tanci.

Počátky kariéry a taneční dráha

Macharovský debutoval v roce 1927 nejen jako tanečník, ale i v oboru baletního mistra a choreografa, především na revuálních a operetních scénách - v Uranii, Velké operetě, v Tylově divadle či ve Smíchovské Aréně. Ve svých pouhých 24 letech si v Praze založil vlastní taneční školu, v níž svým studentům vštěpoval mimo jiné i sólový excentrický tanec.

Filmová kariéra

Československý film jej od mládí využíval většinou v menších rolích tanečníků či akrobatů. Objevil se například ve snímcích Pepina Rejholcová (1932), Rozpustilá noc (1934), Bláhové děvče (1938), Srdce v celofánu (1939) nebo v dodnes oblíbené komedii Přítelkyně pana ministra (1940). Jeho filmografie z 30. a 40. let zahrnuje převážně menší role, kde mohl uplatnit své taneční a pohybové nadání.

V některých filmech vystupoval pod uměleckým jménem Ruda Macharovský. Kromě již zmíněných snímků se objevil také ve filmech Ideál septimy (1938), kde působil jako baletní mistr, a v Panence (1938) jako tanečník. V německé verzi filmu Rozpustilá noc (1934) ztvárnil akrobatického tanečníka v baru Inferno. V Pepině Rejholcové (1932) hrál po boku herců jako Slávka Doležalová-Kulhavá, Fanda Mrázek, Theodor Pištěk, Karla Vaňková, Milka Balek-Brodská, Josef Rovenský a Antonie Nedošinská. Film vypráví o venkovské dívce Pepině, které se občas stýská po jejím chlapci Ferdovi, jenž slouží v detektivní společnosti "Bdělá sůva" v Praze.

Poválečná kariéra

V poválečných letech vynikl Rudolf Macharovský především jako moderní a nápaditý choreograf nejen v Olomouci, ale hostováním v Bratislavě a Košicích. Baletu Slovenského národního divadla šéfoval v letech 1946-1948, poté vedl balet Štátného divadla v Košicích (1949-1955) a v letech šedesátých působil v Olomouci.

Po delší odmlce se v 60. letech opět objevil na filmovém plátně, a to ve dvou významných projektech. Menší roli ztvárnil v Brynychově dramatu Já, spravedlnost (1967) a poté ve slavném kriminálním cyklu Hříšní lidé města pražského (1968), kde v epizodě Černé rukavice ztvárnil psychicky nemocného vraha Pírka. V tomto seriálu, který režíroval Jiří Sequens st., se objevil po boku herců jako Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář a František Filipovský.

V epizodě Černé rukavice ztvárnil Macharovský postavu Josefa Pírka, válečného invalidy, který byl několikrát léčen v blázinci. Jeho postava je šíleným vrahem, který zabíjí z nutkání, bez jakýchkoliv souvislostí. Policejní rada Vacátko a jeho tým nakonec odhalí, že za sérií vražd na Zbraslavi stojí právě Pírko.

Osobní život a odkaz

Rudolf Macharovský se oženil s Martou Fojtovou a později se jim narodila dcera Hana, provdaná Vaňková. V oboru uměleckého podnikání a ve světě tanečních figur setrval prakticky až do své smrti v roce 1978. Zemřel v tehdejším Karl-Marx Stadtu (dnes Chemnitz) v Německé demokratické republice.

Ačkoliv dnes patří k méně známým osobnostem československé kinematografie, jeho přínos k rozvoji tance a choreografie v poválečném Československu je nezpochybnitelný. Jeho filmová kariéra, ač tvořená převážně menšími rolemi, zahrnuje několik významných snímků české kinematografie 30. a 40. let a jeho návrat na plátno v 60. letech dokládá jeho všestranný talent.