Jaroslav Blažek

Jaroslav Blažek se narodil 3. srpna 1896 v Praze a zemřel 9. srpna 1976 v Praze ve věku 80 let. Byl jedním ze zakladatelů české kameramanské školy, oceňovaný zejména pro nové způsoby osvětlení, poetické záběry krajiny a práci s různými pohledy kamery. Začátky kariéry Již od raného mládí ho velmi upoutal film a v 19 letech se stal laborantem ve firmě Pojafilm. Během první světové války byl přidělen do vojenské filmové laboratoře ve Vídni jako filmový laborant. Poté byl nějaký čas promítačem v žižkovském kině pana Weisse. Již roku 1919 se dostal k filmové kameře, u které již zůstal natrvalo. Němé období a první úspěchy Svůj cit pro poetický obraz předvedl již v roce 1919 dramatem Láska je utrpením režisérů Přemysla Pražského a Vladimíra Slavínského, který točil společně s kameramanem Svatoplukem Innemannem. Jako samostatný kameraman začal pracovat na filmu Jindra (1919) režiséra Oldřicha Kmínka ve společnosti Tchéco (Tchechofilm). V melodramatu Likérová princeznička (1922) režiséra Miroslava J. Krňanského dosvěcoval záběry použitím odrazných desek a pravděpodobně jako první kameraman v českém filmu použil v ateliéru kamerovou jízdu. Kameramanské mistrovství Jeho dílo je charakteristické novým způsobem osvětlení a výtvarnou krásou jeho fotografií. Díky svému novátorství a postupům s novými prostředky filmové skladby (např. velké detaily, rapid montáže, tonální deformace a optické triky) si zcela právem zaslouží místo v České kameramanské škole. Největšího úspěchu zaznamenal zejména u dramatu Batalion (1927) Přemysla Pražského a Fričova Varhaníka u sv. Víta (1929), jehož anglický název je The Organist at St. Vitus Cathedral. Spolupráce s významnými režiséry Často spolupracoval se Svatoplukem Innemannem, Josefem Brabcem, Josefem Kokeislem, Václavem Hanušem, Janem Stallichem, Karlem Deglem a Otto Hellerem. V plodné spolupráci s režisérem Martinem Fričem natočil komedii Poslední muž (1934), vesnické drama Hordubalové (1937), hornické drama Druhá směna (1940), crazy komedii Těžký život dobrodruha (1941) a drama Barbora Hlavsová (1942). Film Hordubalové měl anglický název The Hordubals. Mezinárodní uznání a italské filmy V roce 1938 zaujal na filmovém festivalu v Benátkách Fričův film Hordubalové a Jaroslav Blažek tak mohl natočit čtyři filmy pro římskou výrobku Astra-Film. Po úspěchu Hordubalů (1937) získal příležitost natáčet také v Itálii pro Astra – Film (TORNA CARO IDEALE, DOPO DIVORZIEREMO či EL MARIDO PROVISIONAL). Pozdější tvorba a ocenění V letech 1942–1945 pracoval zejména v oddělení na výrobu krátkých kulturních filmů v německém Prag-filmu. V 50. letech tvořil krátké populárně vědecké, dokumentární, instrukční a reklamní filmy. Jednou se také pokusil o filmovou režii. Roztočil drama Hrdinové hranic (1938), které reagovalo na události roku 1938, ale kvůli nastalé politické situaci nemohlo být již nikdy dokončeno. Roku 1968 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.