Marcella Melnati

Marcella Melnati (17. října 1870, Livorno – 13. července 1958, Livorno) byla italská herečka, která se proslavila především svými rolemi v italské kinematografii první poloviny 20. století. Život a kariéra Marcella Melnati se narodila v toskánském přístavním městě Livorno, kde také strávila většinu svého života. O jejím raném životě a herecké průpravě se dochovalo jen málo informací. Její herecká kariéra se však rozvinula především v období italské poválečné kinematografie, kdy se objevila v několika významných filmech, které dnes patří ke klasickým dílům italské filmové tvorby. Filmografie Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování v populární italské romantické komedii Bread, Love and Dreams (Pane, amore e fantasia) z roku 1953, režírované Luigim Comenciniem. V tomto snímku, který získal ocenění Silver Bear na 4. Berlínském mezinárodním filmovém festivalu, ztvárnila roli babičky Ricuccia. Film se stal jedním z nejslavnějších příkladů tzv. "růžového neorealismu" a proslavil především Ginu Lollobrigidu v hlavní roli. Marcella Melnati se objevila také v pokračování tohoto úspěšného filmu - Bread, Love and Jealousy (Pane, amore e gelosia) z roku 1954, známém v USA pod názvem Frisky. Dalším významným filmem v její filmografii je The Testimony (Il testimone) z roku 1946, režijní debut Pietra Germiho. V tomto psychologickém dramatu s prvky noir ztvárnila roli domácí paní (La padrone di casa). Film vypráví příběh muže, který čelí trestu smrti za loupež a vraždu, přičemž klíčovou roli hraje svědectví starého úředníka. V roce 1949 se Marcella Melnati objevila v italské komedii Vivere a sbafo režiséra Giorgia Ferroniho. Tento film vypráví příběh majitelky skromné restaurace, která zdědí velké jmění a rozhodne se koupit luxusní hotel u jezera, což se ukáže jako špatná investice. Snímek patří k typickým italským poválečným komediím a Melnati v něm účinkovala po boku známých herců jako Peppino De Filippo, Umberto Melnati a Mischa Auer. Odkaz Ačkoliv Marcella Melnati nepatřila mezi hlavní hvězdy italské kinematografie, její účast v několika významných filmech 40. a 50. let 20. století jí zajistila místo v historii italského filmu. Její herecký přínos spočíval především v autentickém ztvárnění vedlejších rolí, které pomáhaly dotvářet realistický obraz italské poválečné společnosti. Zemřela ve svém rodném městě Livorno ve věku 87 let.