Karel Postranecký

Karel Postranecký, 7. února 1898, Praha – 4. listopadu 1974, Praha, český filmový a divadelní herec. Vzdělání a začátky kariéry Karel Postranecký se narodil v Praze do rodiny stavitele Karla Postraneckého a jeho ženy Kamily, rozené Zavřelové. Po maturitě vystudoval medicínu a začal pracovat jako vojenský lékař. Od roku 1925 hrál ve svém prvním angažmá, v Divadle Vlasty Buriana, kam se dostal díky náhodě. Jednou Vlasta Burian potřeboval v divadelní hře latinský proslov. Byl mu doporučen Postranecký, který jako lékař latinu ovládal. Buriana zaujal natolik, že mu nabídl trvalé angažmá. Za své herectví byl Postranecký Burianem obdařen zlatou tabatěrkou s věnováním. Divadelní kariéra V divadle Vlasty Buriana působil od konce 20. let až do roku 1945. Kromě Divadla Vlasty Buriana spolupracoval Postranecký také s experimentální scénou Moderní studio (1929) a krátce také s Moderním studiem (1939). Jeho největší herecký růst však spadá do jeho účinkování v Burianově divadle. Díky svému neměnnému herectví se skvěle hodil jako přihrávač Burianovu spontánnímu a improvizačnímu humoru. Jeho práce s mimikou, bujarost očí, posazení mírného hlasu a vojenské držení těla ho uváděli do různých rolí úředníků, policistů, sluhů, důstojníků a dalších postav. Filmová kariéra Ve filmu se objevil poprvé roku 1931 ve snímcích Skalní ševci (důstojník vojenské posádky), Miláček pluku (desátník), Karel Havlíček Borovský (vrchní oficiál) a v české i německé verzi špionážního dramatu Aféra plukovníka Redla (zapisovatel u soudu). V českém filmu hrál až do roku 1941. Pro filmové plátno navždy zůstane jako skvělý představitel výrazných epizodních rolí a roliček ve více jak šedesáti snímcích. Od roku 1931 hrál i ve filmu, za celé jedno desetiletí (1931–1941) účinkoval v 74 filmech. Nejčastěji v epizodních rolích, větší uplatnění našel ve filmech svého zaměstnavatele, Vlasty Buriana. Významné filmové role Zahrál si například dvojroli číšníka a důstojníka královské gardy v Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec (1932) ztvárnil roli známého z Polska. V komedii Nezlobte dědečka (1934) hrál anglicky mluvícího konzulárního úředníka. Ve filmu Hrdinný kapitán Korkorán (1934) se převtělil do postavy strojníka Balvana. Za všechny nutno připomenout alespoň MUDr. Procházku ve filmu Vdovička spadlá s nebe (1937), profesora Mykisku ve studentské komedii Škola základ života (1938) nebo klenotníka Jana Klementa ve snímku Těžký život dobrodruha (1941). Nejčastěji hrál roličky policistů a vojáků (Písničkář, Vražda v Ostrovní ulici, Rozpustilá noc, Jedenácté přikázání, Veselá bída, Studujeme za školou, Srdce v celofánu, Hotel Modrá hvězda), číšníků a vrchních (Komediantská princezna, Svatební cesta, Uličnice, U svatého Matěje, Cestou křížovou), učitelů a profesorů (Před maturitou, Pozdní máj, Sextánka, Škola, základ života!), lékařů a psychiatrů (Diagnioza X, Jedna z milionu, Ať žije nebožtík, Manželství na úvěr, Vdovička spadlá s nebe) a úředníků (Krb bez ohně, Děti na zakázku), tajemníků (Armádní dvojčata, Bílá vrána), vrátných (Divoch, Za tichých nocí), tesařů (Pantáta Bezoušek) či klientů (Advokátka Věra). Poslední filmové role Filmová dráha Karla Postraneckého se znenadání utnula roku 1941, kdy ještě sehrál role ve čtyřech snímcích (Těžký život dobrodruha, Pantáta Bezoušek, Přednosta stanice a Hotel Modrá hvězda), z nichž v komediální kriminálce Těžký život dobrodruha Martina Friče, kde hrál klenotníka Jana Klementa, se objevil divákům naposledy. Válečné období a poválečný osud Jeho početnou filmografii však přerušilo účinkování v „neblaze proslulých" protektorátních rozhlasových skečích Hvězdy nad Baltimore, kde několikrát vystoupil. Po roce 1945, v soudním procesu proti němu, mu tato skutečnost takzvaně „zlomila vaz". I když někteří jeho kolegové z divadla vypovídali v jeho prospěch (Ladislav Hemmer), byl odsouzen k trestu vězení a doživotně vyřazen z řad filmových a divadelních umělců. Nepomohlo ani to, že všechny vydělané peníze z těchto rozhlasových skečů posílal rodinám, jejichž otcové bojovali ve válce. V květnu 1945 byl v místě svého bydliště v Praze velitelem na jedné z barikád. Za svoji statečnost a obětavost byl krátce po osvobození vyznamenán. Po návratu z vězení s podlomeným zdravím pracoval nejčastěji jako skladník a pomocný dělník. Po válce se na divadelních prknech již neobjevil. Karel Postranecký zemřel 4. listopadu 1974 v Praze ve věku 76 let.