?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Thomas Kufus: Filmy a seriály

  • Das schweigende Klassenzimmer
    Das schweigende Klassenzimmer (2018)
    Film
    Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média o této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse…
    Žánry:DramaRetro
    75%
    Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média o této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse…
    Žánry:DramaRetro
    1
  • Matka a syn
    Matka a syn (1997)
    Film

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Křehký příběh o hlubokém poutu, které spojuje matku s jejím dítětem, se odehrává v odlehlém venkovském domě uprostřed zelených luk a lesů. Na tomto opuštěném místě se mladý muž láskyplně stará o svou umírající matku. S tichou samozřejmostí jí vrací něhu a péči, jako kdyby se staral o malé a bezvládné dítě. Matka se synem téměř beze slov vzpomínají na lepší časy a vzájemně si dodávají odvahu před odloučením, jehož nevyhnutelnost si oba uvědomují. Režisér Alexander Sokurov prostřednictvím sugestivních poetických obrazů zachytil intimitu vztahu matky a syna i smutek ze smrti nejbližšího člověka. Při kompozicích široké krajiny se inspiroval malířskými plátny, mezi jinými i metafyzickými krajinami německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha. Spolu s působivým využíváním zvukové stopy se mu podařilo vytvořit elegickou meditaci, která scitlivuje smysly diváka pro obrazy a zvuky života, přírody, mezilidských vztahů i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenické poroty, na MFF v Moskvě Zvláštní cenu poroty, Cenu Andreje Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedním z nejvýznamnějších současných filmařů. V roce 1995 Evropská filmová akademie zařadila Sokurova na seznam 100 nejlepších režisérů světa.

    71%

    Vážně nemocná matka pomalu umírá v péči svého dospělého syna. Kromě nich dvou není ve filmu jediný další člověk. Vzájemně se milují tak intenzivní láskou, že je až fyzicky citelná, a prožívají obavy ze vzájemné ztráty. Kromě nich je tu jen prázdný dům, ztracený v liduprázdné krajině. Okolní příroda se všemi barvami, tvary a zvuky se však zdá být plnohodnotným hrdinou filmu, zastupujíc tu symbolicky princip samotné a všudypřítomné Matky Přírody. Matka i syn s ní vedou němý, intuitivní dialog a ačkoliv je pro ně těžké se smířit s příchodem smrti, postupně pochopí, že možná je ještě naděje v dimenzích, které přesahují pozemský život člověka.

    Křehký příběh o hlubokém poutu, které spojuje matku s jejím dítětem, se odehrává v odlehlém venkovském domě uprostřed zelených luk a lesů. Na tomto opuštěném místě se mladý muž láskyplně stará o svou umírající matku. S tichou samozřejmostí jí vrací něhu a péči, jako kdyby se staral o malé a bezvládné dítě. Matka se synem téměř beze slov vzpomínají na lepší časy a vzájemně si dodávají odvahu před odloučením, jehož nevyhnutelnost si oba uvědomují. Režisér Alexander Sokurov prostřednictvím sugestivních poetických obrazů zachytil intimitu vztahu matky a syna i smutek ze smrti nejbližšího člověka. Při kompozicích široké krajiny se inspiroval malířskými plátny, mezi jinými i metafyzickými krajinami německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha. Spolu s působivým využíváním zvukové stopy se mu podařilo vytvořit elegickou meditaci, která scitlivuje smysly diváka pro obrazy a zvuky života, přírody, mezilidských vztahů i smrti. Na MFF Berlinale film získal Cenu ekumenické poroty, na MFF v Moskvě Zvláštní cenu poroty, Cenu Andreje Tarkovského a Cenu FIPRESCI. Alexander Sokurov je jedním z nejvýznamnějších současných filmařů. V roce 1995 Evropská filmová akademie zařadila Sokurova na seznam 100 nejlepších režisérů světa.

    2
  • Stát vs. Fritz Bauer
    Stát vs. Fritz Bauer (2015)
    Film
    70%
    3
  • Tikhiye stranitsy
    Tikhiye stranitsy (1994)
    Film
    70%
    4
  • 24 týdnů
    24 týdnů (2016)
    Film
    • Edison
    • Magenta TV
    69%
    5
  • Viehjud Levi
    Viehjud Levi (1999)
    Film
    Benjamin Levi (Bruno Cathomas) je bavorský obchodník s dobytkem, který se vydává na svou každoroční cestu do odlehlé zemědělské vesnice v předválečném Německu. Doufá, že zde uzavře nějaké obchody a, co je důležitější, získá ruku krásné Lisbeth (Caroline Ebner). Nacistická propaganda ale ovládla tuto malou komunitu a navždy ji otrávila. Nyní se Levi a Lisbeth stávají terčem nenávisti v tomto provokativním a šokujícím dramatu.
    Žánry:Drama
    69%
    Benjamin Levi (Bruno Cathomas) je bavorský obchodník s dobytkem, který se vydává na svou každoroční cestu do odlehlé zemědělské vesnice v předválečném Německu. Doufá, že zde uzavře nějaké obchody a, co je důležitější, získá ruku krásné Lisbeth (Caroline Ebner). Nacistická propaganda ale ovládla tuto malou komunitu a navždy ji otrávila. Nyní se Levi a Lisbeth stávají terčem nenávisti v tomto provokativním a šokujícím dramatu.
    Žánry:Drama
    6
  • Západ
    Západ (2013)
    Film
    Východní Německo. Léto, konec 70. let. Tři roky po zdánlivé smrti jejího přítele Vasilije se Nelly Senffová rozhodne uprchnout se svým synem Alexejem zpoza Berlínské zdi, aby nechala své traumatické vzpomínky a minulost za sebou. Předstírá, že se vdává za Západoňmce, překračuje hranice, aby začala nový život na Západě. Ale brzy ji začne pronásledovat minulost, když zpravodajské služby Spojenců začnou zpochybňovat Vasilijovo záhadné zmizení. Je ještě naživu? Byl to špión? Nelly, sužovaná minulostí a posedlá paranoiou, je nucena si vybrat mezi odhalením pravdy o svém bývalém milenci a nadějí na lepší zítřek.
    Žánry:Drama
    66%
    Východní Německo. Léto, konec 70. let. Tři roky po zdánlivé smrti jejího přítele Vasilije se Nelly Senffová rozhodne uprchnout se svým synem Alexejem zpoza Berlínské zdi, aby nechala své traumatické vzpomínky a minulost za sebou. Předstírá, že se vdává za Západoňmce, překračuje hranice, aby začala nový život na Západě. Ale brzy ji začne pronásledovat minulost, když zpravodajské služby Spojenců začnou zpochybňovat Vasilijovo záhadné zmizení. Je ještě naživu? Byl to špión? Nelly, sužovaná minulostí a posedlá paranoiou, je nucena si vybrat mezi odhalením pravdy o svém bývalém milenci a nadějí na lepší zítřek.
    Žánry:Drama
    7
  • Otec a syn
    Otec a syn (2003)
    Film
    Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).

    Otec a jeho dospívající syn vypadají jako dva bratři. Žijí v malém podkrovním bytě. Otec dlouhé roky sloužil u letectva a ačkoli je ještě stále mladý, předpisy ho přinutily odejít už ve středním věku do důchodu. Ještě během studií prožil jedinou lásku svého života, oženil se s ní a narodil se mu syn. Manželka však brzy zemřela, a tak zůstal se synem sám. Syn vyrostl a má se z něj také stát voják. Pro otce je jeho syn jediným spojivem s minulostí a mrtvou manželkou - každý den mu rysy synovy tváře připomínají tvář milované ženy. Syn, který vyrůstal bez mateřské něhy, miluje svého otce hlubokou synovskou láskou. Otce se synem spojuje křehké pouto a vzájemná zodpovědnost. Ale teď už na syna čeká dospělost. Musí se rozhodnout mezi oddaností k otci a vlastním životem se svou dívkou. Cesty otce a syna se musí rozejít, aby se v budoucnosti opět a jinak spojily. Film režiséra Alexandra Sokurova je po filmu Matka a syn druhým dílem trilogie o mezilidských vztazích. Zatímco první dva díly se věnují poutu mezi rodiči a dítětem, třetí zamýšlený díl s názvem Dva bratři a sestra má být analýzou sourozeneckých vztahů. Podobně jako Matka a syn je i snímek Otec a syn spíše meditací než příběhem. Zobrazuje ideál otcovsko-synovské lásky, ale i bolest, kterou nevyhnutelné narušení tohoto ideálního vztahu přináší. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI.
    Žánry:DramaLGBTQ+
    64%
    Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).

    Otec a jeho dospívající syn vypadají jako dva bratři. Žijí v malém podkrovním bytě. Otec dlouhé roky sloužil u letectva a ačkoli je ještě stále mladý, předpisy ho přinutily odejít už ve středním věku do důchodu. Ještě během studií prožil jedinou lásku svého života, oženil se s ní a narodil se mu syn. Manželka však brzy zemřela, a tak zůstal se synem sám. Syn vyrostl a má se z něj také stát voják. Pro otce je jeho syn jediným spojivem s minulostí a mrtvou manželkou - každý den mu rysy synovy tváře připomínají tvář milované ženy. Syn, který vyrůstal bez mateřské něhy, miluje svého otce hlubokou synovskou láskou. Otce se synem spojuje křehké pouto a vzájemná zodpovědnost. Ale teď už na syna čeká dospělost. Musí se rozhodnout mezi oddaností k otci a vlastním životem se svou dívkou. Cesty otce a syna se musí rozejít, aby se v budoucnosti opět a jinak spojily. Film režiséra Alexandra Sokurova je po filmu Matka a syn druhým dílem trilogie o mezilidských vztazích. Zatímco první dva díly se věnují poutu mezi rodiči a dítětem, třetí zamýšlený díl s názvem Dva bratři a sestra má být analýzou sourozeneckých vztahů. Podobně jako Matka a syn je i snímek Otec a syn spíše meditací než příběhem. Zobrazuje ideál otcovsko-synovské lásky, ale i bolest, kterou nevyhnutelné narušení tohoto ideálního vztahu přináší. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI.
    Žánry:DramaLGBTQ+
    8
  • Kdo, když ne my
    Kdo, když ne my (2011)
    Film

    Na začátku 60. let se v dusné atmosféře provinčního Západního Německa do sebe vášnivě zamilují Bernward Vesper a Gudrun Ensslinová, spolužáci z vysoké. Tito dva nadšení vyznavači psaného slova založí vydavatelství, jehož první publikací bylo, paradoxně, kontroverzní dílo Bernwardova ostrakizovaného otce, nechvalně známého nacistického autora. Bernward hájí tvůrčí schopnosti svého otce, dokonce i když je pronásledován tátovou podezřelou minulostí. Gudrun se vehementně pouští do pátrání po roli svého vlastního otce v rámci Hitlerovy Třetí říše.

    Vrůstající neklid tehdejší doby na ně značně působí a oba mladí lidé se snaží bojovat proti konformismu a popírání skutečností. Poté, co se jejich bouřlivý vztah téměř rozpadne kvůli Bernwardově nevěře, začínají znovu. Roku 1964 se přestěhují do Západního Berlína. Své síly spojí s levicovými spisovateli a politickými aktivisty, stávají se součástí rozšiřujícího se globálního povstání: „Kdo, když ne my; Kdo, když ne my?“ Ale nespokojenost se světem znamená naprostý konec jejich vztahu. Na konci 60. let se Gudrun přidává k cílům rebelského Andrease Baadera a Bernward riskuje své zdraví užíváním psychedelických drog ve snaze konečně dopsat román odkazující na změnu světa…

    59%

    Na začátku 60. let se v dusné atmosféře provinčního Západního Německa do sebe vášnivě zamilují Bernward Vesper a Gudrun Ensslinová, spolužáci z vysoké. Tito dva nadšení vyznavači psaného slova založí vydavatelství, jehož první publikací bylo, paradoxně, kontroverzní dílo Bernwardova ostrakizovaného otce, nechvalně známého nacistického autora. Bernward hájí tvůrčí schopnosti svého otce, dokonce i když je pronásledován tátovou podezřelou minulostí. Gudrun se vehementně pouští do pátrání po roli svého vlastního otce v rámci Hitlerovy Třetí říše.

    Vrůstající neklid tehdejší doby na ně značně působí a oba mladí lidé se snaží bojovat proti konformismu a popírání skutečností. Poté, co se jejich bouřlivý vztah téměř rozpadne kvůli Bernwardově nevěře, začínají znovu. Roku 1964 se přestěhují do Západního Berlína. Své síly spojí s levicovými spisovateli a politickými aktivisty, stávají se součástí rozšiřujícího se globálního povstání: „Kdo, když ne my; Kdo, když ne my?“ Ale nespokojenost se světem znamená naprostý konec jejich vztahu. Na konci 60. let se Gudrun přidává k cílům rebelského Andrease Baadera a Bernward riskuje své zdraví užíváním psychedelických drog ve snaze konečně dopsat román odkazující na změnu světa…

    9

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.