Věra Gabrielová

Věra Gabrielová (21. února 1919, Praha – 12. prosince 2002, Praha) byla česká herečka a fotografka. Narodila se v pražských Strašnicích jako druhá dcera inženýra státních drah Václava Gabriela a Emilie Sandholcové-Gabrielové. Když jí bylo deset let, zemřel jí otec, což významně ovlivnilo její další život. Vzdělání a začátky kariéry Věra Gabrielová vystudovala strašnickou obecnou pětiletku (1925–1930) a pražskou Státní reálku (1930–1935). Její filmová kariéra začala již v roce 1932, kdy jako třináctiletá získala svou první filmovou roli. Aby uspěla v konkurzu na film Před maturitou, předstírala, že je o tři roky starší. V tomto snímku režisérů Vladislava Vančury a Svatopluka Innemanna ztvárnila roli sextánky Marty, přítelkyně studenta Jana Šimona (Antonín Novotný). Film byl významným dílem české kinematografie počátku 30. let a představoval kritiku autoritářství ve školním prostředí. Po této zkušenosti se Věra začala více zajímat o fotografii a v letech 1935–1938 vystudovala fotografické oddělení Státní grafické školy v Praze, což bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové a moderní zaměření pro mladou ženu. Filmová kariéra Přestože se Věra Gabrielová objevila pouze ve třech filmech, všechny její role byly hlavní a významné. Po debutu ve filmu Před maturitou (1932) následovala role septimánky Máni Hájkové v legendární komedii Škola základ života (1938) režiséra Martina Friče. Tento film, natočený podle divadelní hry a fejetonů Jaroslava Žáka, se stal jedním z klenotů české kinematografie a dodnes patří mezi nejoblíbenější české filmy. Její třetí a zároveň poslední filmovou rolí byla postava Lidušky Vávrové, dcery sedláka a hostinského Petra Vávry (František Kreuzmann) a jeho ženy Terezky (Světla Svozilová) v dramatu Soud boží (1938) režiséra Jiřího Slavíčka. Tento film byl natočen podle divadelní hry Jiřího Hory "Bártova pomsta" a vyprávěl dramatický příběh o vině, trestu a hledání spravedlnosti. Po této roli se Věra Gabrielová již před filmové kamery nevrátila. Fotografická dráha a osobní život Během studií byla Věra Gabrielová členkou dramatického souboru "Kruh lásky" a pracovala jako modelka v Ateliéru OKO a pro fotografa Jana Lukase. V roce 1939 se stala členkou skupiny české avantgardy Sedm v říjnu, s níž vystavovala své fotografie v Topičově salonu. V říjnu 1940 se provdala za architekta, malíře a návrháře Jaroslava Fragnera (1898–1967), po sňatku vystupovala jako Věra Fragnerová či Věra Gabrielová-Fragnerová. S manželem měla tři syny: Jaroslava (1941–1989), architekta Tomáše (*1942) a historika architektury Benjamina (*1945). Po svatbě na čas opustila fotografování a věnovala se rodině, pouze ojediněle spolupracovala s manželem jako asistentka na jeho projektech. V letech 1959–1961 se ještě jednou stala profesionální reportážní fotografkou pro týdeník Květy. Později pracovala v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského (1961–1962), jako technická pracovnice ve Zbožíznaleckém ústavu (1963–1970) a až do odchodu na odpočinek (1973) jako asistentka ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od 70. let pečovala o nemocného syna Jaroslava, starala se o svou zahradu a žila střídavě na Malé Straně a v letním domě v Řevnicích. Herečka a fotografka Věra Gabrielová zemřela 12. prosince 2002 v Praze ve věku 83 let.